Článek
Je pravda, že ještě tak před pěti lety jsem ani sekundu nepřemýšlel, že bych produkoval film. Vzešlo to jako idea ze dvou linií. Ještě v době, kdy jsme s manželkou otvírali Vinnou galerii v Brně, dostala tato neobvyklá vinotéka motto „svět vína a umění“. V té době sehrála významnou úlohu skutečnost, že se kmotrem galerie stal prezident Herecké asociace a výborný člověk Vašek Postránecký.
Pak jsme začali v galerii s množstvím akcí, které mají ke kumštu blízko. Byly to výstavy fotografií, obrazů, autorská čtení, měl u nás představení Tomáš Matonoha i jiní herci, zvali jsme zpěváky, jazzové kapely a podobně.
Teprve poté jsem začal koketovat s náměty s vinařskou tematikou. Nejprve mě napadl seriál. Dokonce jsem dal do kupy takový malý scenáristický tým zvíci tří lidí a vypracovali jsme synopsi na třináct dílů televizního pokračování z vinařského prostředí. Zatím je v šuplíku v právní kanceláři, aby téma nikdo neukradl. K filmovému námětu to už daleko nebylo.
Jako ekonom jste si jistě nápad důkladně rozvážil a naplánoval.
Ani ne. Byla to moje snaha ověřit si suchou teorii, kterou jsem do té doby znal, ve šťavnaté praxi. Ovšem je fakt, že po dobrodružství, které jsem s produkcí filmů zažil, teď ty zkušenosti bohatě využívám. První Bobule měly 356 tisíc diváků v kinech a 2Bobule po šesti týdnech vidělo 320 tisíc lidí a už teď je jasné, že po komedii Líbáš jako bůh se stanou druhým nejúspěšnějším filmem roku. Sice nám Český lev za návštěvnost unikne, ale jsme spokojeni. Vždyť většina českých filmů nemá ani stotisícovou návštěvu. Teď se už promítáme i na Slovensku, v březnu jdeme do Polska.
Neobával jste se jako laik v oboru potíží, které by mohly práci hatit či prodražovat?
Nešel jsem do toho s tím, že musí být po mém. Věděl jsem ale, co chci. Měl jsem ideu, která byla jasně definovaná. Chtěl jsem udělat lehkou, poetickou vinařskou komedii. Pro zbytek jsem pak naslouchal těm, které jsem považoval za odborníky ve svém oboru.
Když jsem měl pocit, že je tam třeba dát více vína, tak jsem filmaře seznámil s jinými odborníky vinaři kvůli výměně názorů zcela nezasvěcených a já u toho dělal jen koordinátora. To se ovšem zatím stále ještě netočilo. Do tuhého přišlo s nájezdem kamery. Herci jsou individuality a mají k práci různý přístup.
Někdy jsem se až divil, jak jsou známí lidé a uznávaní odborníci ve skutečnosti skromní, bezvadní a komunikativní. Pak jsou však i takoví, kteří sice ještě nic moc neukázali, ale chtějí zvyšovat svoji hodnotu tím, že některé věci s nimi nefungují hladce. Ale je to individuální. Stejně jako fakt, že někteří herci pracují jen ve snímcích, o kterých se domnívají, že posunou kinematografii kupředu.
My se pokoušeli o jednoduchý příběh, po jehož zhlédnutí snad návštěvníci odejdou z kina lehčí o nějaké starosti a s veselejší myslí. Přijde mi falešné, když poslouchám některé názory na náš film a kritikové pak argumentují tím, že jim víc jde o umění než o diváka. Když se však s nimi člověk baví delší dobu, tak přiznávají, že jim jde také o to, aby lidé na jejich snímky chodili.
Jak jste se k tvorbě stavěl jako ekonom a podnikatel?
Nebyla to levná záležitost. Zvláště když mi, jako patriotovi, šlo o to, aby se natáčelo o Moravě hlavně na Moravě. Přiznám se, že se mi protáčely panenky při výši těch sum. Přitom mi radili odborníci z Čech, že by bylo možné mnohé sekvence levněji natočit v Praze či v Čechách. Já však byl přesvědčen, že ta pravá atmosféra může být jen ve skutečném prostředí.
Je fakt, že jsem požadavek věrohodnosti tak úplně nedodržel a řada scén se v Čechách točila. Ovšem vinaři jsou autentičtí a většina sklepů také. Dvojka byla dražší. Je v ní více herců, víc akcí, víc leteckých záběrů, které jsme chtěli. A taky to trochu vycházelo i z toho, že všichni už věděli, že jednička byla úspěšná, a proto si dvojku nechali víc zaplatit.
Dvojka stála 24, jednička asi 22 miliónů korun. Dnes už si nemyslím, že by to byla při současné realitě přemrštěná suma. Jsou mnohem dražší české filmy. Po zkušenostech teď už dokážu posoudit, že to na nich není vidět a že jsou to často promrhané peníze.
Můžeme se těšit na třetí pokračování?
Nevím, nechávám si plánovitě otevřená vrátka. Neudělám závěr dříve než příští rok. Lhal bych, kdybych jednoznačně zamítl, že by tento námět neměl žít dál. Vím však určitě, že aby nebylo přebobulováno, nebude pokračování záležitostí několika příštích let.
Bobule v kině a na DVD
Klasických DVD filmů Bobule se prodalo 20 tisíc. Mimo to u prvního dílu vydali tvůrci v době přípravy na dvojku na začátku října levné DVD a během dvou dnů ho prodali přes 50 tisíc kusů. V době, kdy ještě dvojka byla v kině, se jich v levné verzi prodalo dalších 20 tisíc. To je mezi odborníky považováno za dobré.
Dovedl bych si to představit s delším odstupem, kdy by se dalo na současné příběhy navázat. Ale to má čas. Ovšem díky tomu, že se pojem bobule a víno ujal, budu možná více uvažovat o zmíněném seriálu.
