Článek
Zdá se, že historie je dnešní velké čínské téma. Tamní filmaři s ní zápolí, v dávných dobách hledají národní velikost, ale i léčí staré bolesti, které ležely léta u ledu – a zdá se, že ne a ne se zahojit. Člověk by si mohl myslet, že to mají čínští soudruzi všechno popletené. Za kulturní revoluce všechnu minulost avantgardně zničili a teď ji znovu vyhrabávají ze země. A tak budí dávné duchy, aniž by možná dovedli dohlédnout, co se z toho jednou vyklube.
Problémem je, že čínská říše byla nejdříve poražena Evropany, poté ovládnuta dokonce Japonci. A středoevropan asi nemůže pochopit, jaké to zanechalo jizvy na duši. Po americkém hollywoodském velkofilmu Billa Guttentaga a Dana Sturmana Nanking nyní vznikla i čínská románová verze tragických událostí, kterou právě uvádí 14. pusanský festival v Jižní Koreji (8.- 16. října). Režisér Chuan Lu uvedl velkovýpravné drama Město života a smrti na největším svátku filmu v Asii osobně.
Hromadné znásilňovaní
Děj snímku vychází věrně ze zápisků samotného Rabeho, na jejichž základě inscenuje postup života (či smrti) obleženého města trosek. V nastávajícím chaosu neměl život "vězně" pro jednotky země vycházejícího slunce žádnou cenu. Japonci zmasakrovali všechny muže schopné boje, jedny postříleli, další upálili ve stodole nebo zahrabali zaživa do země. Docházelo k rozšířenému japonskému znásilňování Číňanek – a to i nezletilých dívek, které nakonec hledaly útočiště v azylu u německého protektora. Tomu se podařilo japonskou brutalitu alespoň trochu zadržet, dokud jej Hitler na nátlak Japonců neodvolal do Říše.
Černobílou kamerou velkého formátu líčí „čínský Spielberg“ co nejvěrněji a nejautentičtěji syrové adrenalinové hrůzy vyhasínajícího boje a teroru nástup okupace. Vojáci tu nejsou žádní Robocopové, při nabíjení se jim třesou ruce, zoufale střílí kolem sebe, křičí, propadají hrůze, zoufají si. Lze říct, že Chuan Lu zobrazil s pochopením i některé japonské vojáky, kteří mají daleko ke karikatuře zvířecích monster!
Na druhou stranu tu však nevidíme ani Číňany v nějakém poraženeckém, ubohém světle. Režisér líčí spíše zoufalé i důstojné hrdinství svých předků v nemožné situaci, aby si nezadal ani s pekingskou mocí, ani s národním cítěním. I tak dílo vzbudilo v Číně ostrou polemiku, extrémisté dokonce vyhrožovali autorovi zabitím kvůli "příliš sympatickým Japoncům".
Velké tragické postavy
Nicméně i tak se po hodinovém bojovém entré podařilo vystavět několik velkých tragických osudů těch, kteří na hraně života a smrti čelili útlaku. Mezi nimi vyčnívá jednoznačně osud marnivé prostitutky Xiao jiang (Jiang Yiyan), jež se však v kritické situaci dobrovolně obětuje jako jedna z nucených utěšovatelek hordy japonských vojáků – aby zajistila dětem deky a trochu jídla.
Schindlerův seznam trochu připomene postava Rabeho osobního sekretáře Tanga (Fan Wei), který balancuje mezi zbabělostí, jestli spolupracovat s Japonci, aby zachránil majetek i život sobě a své rodině, a loajalitou k národu. Nakonec přijde o peníze i o dceru a dospěje k velkorysému obětavému gestu, když se dobrovolně vydá na smrt, neboť nechce být zachráněn na cizí úkor.
Největší téma tohoto filmu čínské pasivní rezistence je však vědomí kontinuity vlastního národa, který Japonci jednoduše nemohou vybít. Ve filmu se neustále proplétají staří s mladými, děti podávají mužům náboje, anebo v kritických chvílích těší své mámy. Vidíme čínskou duši, která se snaží hojit z dávného zranění – a volá po své velikosti.Je jich přeci tolik.
Sečuánské zemětřesení
Festival poté uvedl i druhý velký film tohoto impéria, v němž opět cítíme, jak se těžce zažívá a tráví historie. Chengdou, I love you měl ale uctít oběti tragického zemětřesení v Sečuanu z roku 2008. Ovšem odvíjí se pomalu, rozvláčně, příliš literárně, do toho hraje elektronická hudba a postavy tancují techno. Dvě epizody, jednu z minulosti, druhou z budoucnosti, tu doplňuje nejrůznější tlachání o duchovních silách skrytých v člověku.
V první části, natočené Fruit Chanem, sledujeme návrat čajového mistra, sužovaného pocitem viny za udání strýce, do města Changdu v roce 1976. Tam se zamiluje se do dívky, kterou učí tajemství obřadu přípravy čaje. Po tangšanském zemětřesení i průběhu kulturní revoluce je vše kolem zničeno. Zdá se, že jediná naděje zůstává v onom tradičním čajovém obřadu, který spojuje minulost s budoucností – jaký to překvapivý, morální obraz moderní Číny!
Ve druhé části se ocitáme spolu s režisérem Cui Jianem v budoucnosti roku 2029, kdy se šestadvacetiletý sirotek vrací domů, do místa zemětřesení v Sečuanu v roce 2008, kde přišel o rodinu. Hledá toho, kdo jej před jednadvaceti lety zachránil, zatímco potkává osudovou i tajemnou ženu Miao Miao, u níž jeho návrat vyvolává vzpomínky na dětství i neblahé konflikty. Můžeme si připadat téměř jako v klasického dramatu, jen hrdiny noblesy a vysokých citů tu nahrazují mafiáni, tanečníci techna a karatisti.