Článek
Jednou z nejnovějších je Julie v norském filmu režiséra Joachima Triera Nejhorší člověk na světě, který právě vstupuje do českých kin.
Její představitelka Renate Reinsve získala na loňském festivalu v Cannes cenu za nejlepší herecký výkon, od té doby se snímek s úspěchem hrál na řadě festivalů včetně karlovarského a nyní má i oscarovou nominaci.
Mladí lidé, kteří hledají své místo v životě, patřili do umění včetně filmového odnepaměti. Na počátku nového tisíciletí však tito hledající notně zestárli.
Bridget a ty druhé
Rozhodně bohatě přes dvacet bylo báječné Amélii z Montmartru, když v roce 2001 vyhrála na MFF Karlovy Vary Křišťálový glóbus za nejlepší film. Amélie se stala symbolem touhy skoncovat s osamělostí, symbolem poznání, že člověk nemusí myslet jen na sebe, ale může se najít v pomoci druhým.
Z pětadvacetileté Audrey Tautou se stala hvězda, které zavolali nejen z Velké Británie (Špína Londýna), ale i z Hollywoodu (Šifra mistra Leonarda).
Současně s Amélií vtrhla do kin třicátnice Bridget Jonesová, což byl ovšem docela jiný kalibr. Komerčně i z hlediska vykreslení hrdinky, jaká tu ještě nebyla.
Jedenatřicetiletá sympatická Angličanka, která zahání osamělost cigaretami, alkoholem a množstvím nezdravého jídla, navíc má zvláštní talent na trapasy, měla před filmovou premiérou výhodu, že ji milovaly už čtenářky Deníku Bridget Jonesové. Nevýhodu zase v nedůvěře a nechuti zejména ostrovních diváků k tomu, že ji hraje Američanka Renée Zellwegerová.
Ta si však publikum celosvětově podmanila, takže začala vznikat jednak méně zdařilá pokračování, jednak řada filmů s podobnou tematikou, někdy komediální, jindy vážnou.
Z nedávné doby stojí určitě za zmínku Nadějná mladá žena, oceněná v roce 2020 Oscarem za nejlepší původní scénář Emeraldy Fennellové. S třicetiletou Cassandrou (Carey Mulliganová v životní roli) se seznamujeme v baru, kde zcela opilá sotva sedí, a je zřejmé, že sama domů nedojde. Jeden z přítomných mužů se jí ujme, a místo do jejího bytu ji zaveze do svého.
Tam ve chvíli, kdy si je jistý, že děvče bude snadnou kořistí, zažije šok. Cassie není opilá ani trochu a uštědří mu, tak jako mnohým před ním i po něm, o tom, jak se muž (ne)má chovat a jak se cítí žena v mužském světě.
Postupně se pak dozvídáme, proč právě tohle Cassie opakovaně, až obsedantně dělá. Proč žije ještě ve třiceti u rodičů a proč, ač zjevně mimořádně inteligentní, opustila studium medicíny, pracuje v podřadném baru a nic kromě pomsty mužům ji nezajímá.
Letos tedy aspiruje na zlatou sošku americké akademie Nejhorší člověk na světě, o němž časopis Toronto Star napsal, že je to „romantické drama pro lidi, kteří nenávidí romantická dramata.“
Jeho hrdinka Julie je mladá žena, která se zoufale brání touze svého staršího přítele po dítěti. Večírky, nezávazná práce, kterou lze kdykoliv vyměnit za jinou, stejně jako lze, byť s lítostí, vyměnit jednoho partnera za jiného. Proti tomu nekonečně nudná rodinná oslava jejích třicátých narozenin. Julie ví, co z toho nechce, ale ví vůbec, co tedy vlastně chce?
„Natočit film o lásce a nazvat ho Nejhorší člověk na světě má samozřejmě ironický nádech,“ říká scenárista a režisér Joachim Trier. „V konfrontaci s intimitou a vztahy cítí Julie po celý film vlastní selhání, jako by byla nejhorší člověk na světě, a ukáže se, že některé další postavy tento pocit osobního selhání zažívají také.“
Upřímnost nade vše
Čtyřiatřicetileté Renate Reinsve předpovídají média hned od uvedení a ocenění v Cannes hvězdnou budoucnost.
Ta je z ohlasů na film i na sebe samotnou samozřejmě nadšená. „Bylo to naprosto fantastické,“ řekla k ceně z Cannes. „Stalo se toho tolik, že jsem neměla čas to na místě všechno přijmout. Ale o Vánocích mě to velmi zasáhlo, dostala jsem se znova do euforického stavu,“ řekla v jednom z rozhovorů.
„Snažili jsme se být upřímní, pokud jde o témata lásky, ztráty, identity a obrazu sebe sama. Ale nechtěla jsem, aby to bylo jen o mně – chtěla jsem, aby to bylo univerzální. Proto jsem se snažila být velmi upřímná, i pokud jde o mě samotnou a o to, jak vstupuji do vztahu. V něm chci být svou nejpůvabnější a nejmilovanější verzí, ale přináším si do něj také stud a nejistotu,“ řekla herečka, o níž režisér tvrdí, že byla jedním z důvodů, proč film natočil.
„Napsal jsem ho pro ni! Znal jsem ji z doby, kdy měla před deseti lety malou roli v Oslo, 31. srpna. Tehdy byla velmi mladá, ale opravdu dobrá a měla zvláštní energii. Během let měla mnoho rolí, ale nikdy žádnou velkou, takže jsem jí musel jednu napsat. Významně přispěla k finální podobě Julie a k její komplexnosti. Renate je odvážná a nemá problém ukázat nedokonalost, není vůbec ješitná.“