Přiživování sporu o zpravodajství Českou televizi poškozuje, říká ředitel Dvořák

Nevím, jestli tím kauza končí. Z vyjádření autorů podnětu a některých článků mám pocit, že ne. Ale já neřeším kauzu, nýbrž reálné problémy v televizi. Závěry Rady ČT jsem tak vzal na vědomí. Pro mě vše skončí teprve tehdy, až budu mít k dispozici finální výsledky interního auditu a návrh nové, efektivnější organizační struktury. A pochopitelně i prodiskutovaný funkční model editoriálního panelu, který bude umět řešit spory uvnitř redakce.

Bohužel aktuální vyjádření stěžovatelů opět zpochybňují rozhodnutí Rady ČT, jako předtím zpochybňovala expertní komisi, moje analýzy nebo ještě předtím rozhodnutí svých nadřízených. Mám dojem, že budou torpédovat vše, co nebude totožné s jejich názory. Nejvíc mě zarazilo volání po rozhodnutí další instance v podobě Poslanecké sněmovny, jak včera zaznělo z úst Adama Komerse. Zní to paradoxně, když uvážím, že celé to začalo jeho prohlášením o nutnosti čelit politickým tlakům a moci.

Odpověď na tuto otázku má dvě roviny. Ta první je, dejme tomu taková, že na konci všech těch peripetií je skutečné zlepšení chodu redakce zpravodajství podle závěrů interního auditu, za to jsem rád. Ta druhá mě ale netěší. Od počátku jsem říkal, že celá diskuse mohla proběhnout, ale interně, že její medializace a neustálé přiživování povede k jedinému, k oslabení České televize a poškození důvěryhodnosti veřejnoprávního zpravodajství. A to se také objektivně stalo. Veškerá opatření, která jsme přijali, bychom mohli v daleko větším klidu a soustředění provést i ve chvíli, kdy by se věci řešily jen uvnitř, bez zbytečně emotivních výroků, soustředěně.

Rada České televize řeší měsíčně desítky podnětů a za dobu mého působení v ČT nebyla žádnému z nich věnována taková pozornost jako tomuto. Od počátku jsem říkal, že jej prošetřím, že jej chápu jako významný. A to jsem také udělal, předložil jsem podrobnou, několikasetstránkovou analýzu, na které se podíleli odborníci na média, právo i systémovou analýzu. Zadal jsem audit, pokoušel jsem se dokonce ustavit nezávislou komisi odborníků, která však takřka okamžitě, aniž stihla učinit jakékoli kroky, byla označena za nedůvěryhodnou. To vše není žádné zametání problémů.

Ona ta situace v podstatě klidná je. Ve zpravodajství je asi čtyři sta lidí, kteří se na tvorbě zpráv aktivně podílejí. Moderátoři, reportéři, editoři, většina z nich pracuje naplno a nezbývá jim v podstatě čas na to celou tuhle záležitost podrobně sledovat. O to víc mě mrzí mediální výroky, často vytržené z kontextu, kterou jejich profesionální práci znevažují.

Nerozhoduji autoritativně a bez diskuse. Na druhou stranu je ale pravda, že pokud diskuse skončí, nemám problém rozhodnout a své rozhodnutí prosadit. To je ostatně moje úloha. Management, se kterým v ČT spolupracuji, rozhodně strachem netrpí a dokáže se mnou diskutovat i velmi tvrdě. Takže o strachu to rozhodně není. Odmítám, že bych používal vyvolávání strachu jako metodu řízení ČT. To odmítám skutečně důrazně.

Na druhou stranu, strach je stav mysli. Když se realizují jakékoli změny, pak to může obavy v někom vyvolávat. A těch změn, ať již organizačních, či personálních, bylo v uplynulém období v ČT skutečně hodně. Navíc odvolávka na strach je někdy používána i účelově. Zažil jsem případ, kdy dramaturg, který neměl odvahu říci poněkud agresívnímu autorovi svůj odmítavý názor na jeho dílo, naopak dílo pochválil a odmítnutí zdůvodnil rozhodnutím vedení a ředitele, u kterých je prý autor v údajné nemilosti. Lidská psychika není jednoduchá a na různé situace reagují lidé různě a některé v nich i mohou vyvolávat strach. Nejsem tak domýšlivý, abych tvrdil, že v ČT nikdo strach mít nemůže, ale tvrdím, že ho rozhodně záměrně nikdo nevyvolává.

Mediální zjednodušení celé věci jednoznačně škodí a doplácí na to ČT jako celek. Pokud ale budeme mít všichni do budoucna jako hlavní cíl stabilitu a korektnost zpravodajství ČT, pak může mít celá kauza nakonec i pozitivní výsledek, protože bude nově nastaven efektivní systém řešení těchto sporů.