Hlavní obsah

Přijela Deneuveová, Depardieu se omluvil

Právo, Věra Míšková, Berlín
BERLÍN

Hvězdou víkendového programu 55. Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně byla Catherine Deneuveová, která přijela uvést soutěžní film Andrého Téchiného Časy se mění.

Článek

Hraje v něm s Gérardem Depardieuem dvojici někdejších milenců, kteří se scházejí po mnoha letech, v nichž se jejich životy ubíraly zcela odlišnými směry. Festival čekal i Gérarda Depardieua, ale Deneuveová ho omluvila s tím, že právě začal točit nový film s režisérem Bertrandem Blierem, a i když mu to bylo líto, nemohl se uvolnit.

"Hrajeme spolu už dvacet let, dobře se známe a často se vídáme, takže i hraní v tomto filmu bylo pro nás oba něčím až důvěrně přirozeným," řekla Deneuveová a o své postavě silné, nezávislé ženy přiznala: "Má se mnou hodně společného v reakcích i emocionálním vnímání života. Není samozřejmě napsaná podle mě, ale pro mě. André už mě za ta léta také zná a ví, co mi sedí," dodala Deneuveová. Na festivalu sklidila ovace, jaké náleží první dámě francouzského filmu, ale snímek sám je staromilský, dost nudný a nadšení určitě nevzbudil.

Hotel Rwanda

Nejsilnějším zážitkem dosavadního průběhu bylo jednoznačně uvedení filmu irského režiséra Terryho George Hotel Rwanda. Skutečný příběh hotelového manažera Paula Rusesabaginy, který během genocidy v roce 1994 zachránil před smrtí více než dvanáct set lidí, je z rodu životních příběhů Oskara Schindlera nebo Nicholase Wintona.

V době, kdy celý svět po několika marných snahách mírových misí zavřel oči před strašlivou občanskou válkou, během níž byl - většinou mačetami a v úděsném krveprolití - zmasakrován milión lidí, otevřel Paul Rusesabagina dveře hotelu uprchlíkům, jimž hrozila jistá smrt, a poskytl jim nejen přístřeší, ale s ohrožením vlastního života vyjednával s fanatickými vzbouřenci a armádou, až dosáhl jejich odjezdu do bezpečí.

Terry George, který už byl jednou nominován na Oscara za scénář k filmu Jima Sheridana Ve jménu otce, napsal a natočil Rusesabaginův příběh s působivostí, která bere dech a nedává ani na chvíli zapomenout, že tohle se opravdu stalo a pořád někde na světě děje nebo může dít. Našel přitom přesnou míru v zobrazení hrůzyplných událostí, z níž je patrná velká úcta k tématu bez snahy šokovat a zaplavit diváky potoky krve a drastickými záběry.

Jeho tradiční režie ještě umocňuje autentičnost příběhu, který má nesmírně silného hrdinu s nevídanou mravní silou, a Don Cheadle ho hraje jedním slovem skvěle. Svým výkonem mimo jiné zbořil dosavadní představu, že na Oscarech se hlavní souboj v kategorii nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli odehraje mezi DiCapriem za Letce a Foxxem za Raye. Hotel Rwanda má ještě nominaci za ženský herecký výkon Sophie Okonedové v roli Paulovy ženy Tatiany a za scénář, který s Georgem napsal Keir Pearson.

Opět Afrika

Dalším zážitkem z černého kontinentu - byť zcela jiného druhu - byl film U-Carmen eKhayelitsha debutujícího režiséra Marka Dornforda-Maye, který přenesl děj slavné Bizetovy opery do dnešní Jihoafrické republiky a inscenoval ji nejdřív v divadle a nyní na plátně. Se skvělým hereckým a pěveckým obsazením, například představitelka Carmen Pauline Malefaneová pochází z Jihoafrické republiky, ale tleská jí i Metropolitní opera, stvořil na báječném nápadu opravdu kouzelný zážitek. Libreto bylo převedeno do jazyka Xhasa, většině žen včetně Carmen přebývá vůči dnešnímu ideálu krásy hodně kilogramů navíc, ale film působí ohromně živočišně, vášnivě a dokonce i vtipně.

Výběr článků

Načítám