Přichází Thor: Temný svět a v něm Anthony Hopkins

Je to poměrně zábavné. První film s Chrisem Hemsworthem v titulní roli a Tomem Hiddlestonem coby Lokim se mi líbil. S Tomem jsem sice tentokrát nespolupracoval, objevuji se na plátně především s Chrisem, ale později mám pár scén s Natalie Portmanovou – je krásná a milá.

Upřímně řečeno se v komiksech společnosti Marvel a vlastně ani v severské mytologii příliš neorientuji. Pojal jsem Odina prostě jako člověka, možná s trochu větší hloubkou. Nechám si narůst vousy, tvářím se co nejpůsobivěji a chovám se tak uvěřitelně, jak to jen jde. Baví mě vkládat do dialogů jistou dávku ironie, myslím, že to někdy funguje. Někdy režisér Alan Taylor chce, abych jisté věty poněkud zdůraznil, dodal jim na naléhavosti. Je v tom velice dobrý, stejně jako v tom byl dobrý Ken Branagh.

V prvním filmu byl Thor špatným synem, bouřil se, a já ho vyhostil. Tentokrát si spolu rozumíme o něco více. Ale přivádí do Asgardu svou dívku Jane v podání Natalie Portmanové. Její přítomnost mé království ohrožuje a chci ji proto poslat zpátky na Zemi, což on odmítá.

Odin tomu vztahu nedůvěřuje. Ale nakonec Odin Thorovi přece jen uvěří, že je podle něj Jane výjimečná. Odin se domnívá, že je Thor zaslepený vášní, ale zjišťuje, že jisté věci viděl velice jasně, a zachránil tak království.

Chris je skvělý herec a v obou filmech působil přesvědčivě. Když jsme natáčeli noční scénu na terase, byli jsme tam čtyři, včetně Chrise. Šel jsem se podívat na záznam na monitorech a říkám režisérovi: „On skutečně vypadá jako bůh. Vypadá jako severský bůh.“

Chrisova fyzická příprava je navíc opravdu ohromující. Mnoho hodin denně tráví posilováním, má speciální stravovací režim. Ale skvělé je, že ho pozoruhodné úspěchy posledních několika let vůbec nezměnily. To je podle mého názoru zárukou budoucího úspěchu. Žádná povýšená gesta nebo něco takového. V prvním Thorovi byl úžasný a v tomto pokračování je taktéž velice pozoruhodný. Je tichý a vždy skvěle připravený a pochopitelně je ohromně disciplinovaný. Je z něj velká hvězda a je to velice příjemný herecký kolega.

Když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že tu máme velice asgardské kulisy. Jsou poměrně velkolepé, ale svým způsobem to vše působí mnohem opotřebovaněji, mnohem syrověji. Vzpomínám si na první den natáčení v nich, kdy jsem Chrisovi říkal, že ty kulisy působí mnohem drsněji a celé království působí dojmem, že na tom momentálně není úplně nejlépe, že ho poznamenala válka a bitvy. Vlastně si myslím, že je mnohem realističtější.

Natáčelo se například i v Greenwichi a na nejrůznějších skutečných místech. V případě prvního Thora jsme pracovali hodně se zeleným plátnem a všechno bylo hodně naleštěné, ale fungovalo to. Stávající podoba má patrně své důvody, nový film působí více pozemsky. Je to, jako by Asgard byl ve skutečnosti na Zemi. Prší tam a je pošmourno, tak jako v Británii. Takže se to skvěle doplňuje. Tohle působí mnohem realističtěji.

Alan je velice dobrý režisér, co se týče práce s kamerou; má jiný styl než Ken Branagh, ale oba jsou skvělí, jen zkrátka odlišní. Ken s kamerou pracoval velice přímočaře, měl na place vše pod kontrolou – je ohromně pečlivý a přemýšlivý, skvělý režisér. Alan se naopak, a to je dle mého pozitivní, spíše zajímá o formální stránku záběru. Dbá poměrně výrazně na to, kam se máte pohnout. Neznamená to ale, že by se neuměl přizpůsobit. Navrhl jsem některé věci a on je vyzkoušel.

Například jsem se nikdy necítil příliš dobře, pokud jsem měl být k dalším hercům moc blízko. Myslím si, že pokud jste od nich dál, obzvláště v takovýchto velkých kulisách, je to mnohem působivější. Točili jsme třeba scénu, ve které se Thor s Odinem o čemsi dohadují a já od něj chtěl být raději trochu dále, aby scéna působila intenzivněji. Jde o hádku, Thor svému otci vzdoruje. Myslím, že těsná blízkost v takovém případě nefunguje a že čím více prostoru mezi sebou máte, tím lépe. Neměl s tím žádný problém a výsledek je velice dobrý.