Článek
Skleněný svět kanceláří v tokijském mrakodrapu, kde vládnou absurdní zákonitosti hierarchie moci a v tomto světě ztracená křehká Belgičanka Amélie. Střet dvou civilizací na kancelářském poli jedné obří korporace, do které přichází trochu naivní dívka oslněná mýtem o starém Japonsku je základním schématem filmu.
Odlidštěný svět japonských kanceláří
Mladičká Amélie přijíždí do Tokia, aby nastoupila na místo překladatelky v jedné obří japonské společnosti. Vyplnil se jí tím sen, protože se vrací do míst, kde vyrůstala a které má v paměti opředena idealizujícími představami. Střet s realitou je ale poněkud odlišný. Amélie během krátké doby zjišťuje, že i z nejnižší příčky kancelářské hierarchie, na kterou byla po příjezdu přijata, se dá spadnout ještě daleko níže. Komplexy jejích nadřízených, které ještě hlouběji svědčí spíše o komplexech japonské mentality, jí sráží od samého začátku pod hranici lidské důstojnosti. Jediný model světa, který je ve filmu prezentován, je uzavřený svět kancelářského labyrintu, kde vládne tajemný bůh, ředitel Omochi, stvořitel, který bdí nad všemi svými ratolestmi. Paralel s božským světem je ještě víc. Anděl strážný - pan Tenshi, který bdí nad hrdinkou a zjevuje se ve chvílích jejího největšího zoufalství. Podává jí pomocnou ruku třeba tím, že jí zadá jediný smysluplný a zodpovědný úkol za celou dobu její práce ve firmě, jindy zase zorganizuje bojkot toalet ve chvíli Améliina největšího ponížení, kdy musí uklízet na pánských záchodcích. Amélie se sama několikrát nazve mučednicí a její přímá nadřízená kráska s andělskou tváří slečna Mori není nikým jiným, než proradným pokušitelem, Mefistem, ďáblem v andělském těle.
Střet kultur
Strach a chvění je ale především chytrou komedií o střetu kultur a o střetu tradice s moderním světem. Východní svět tu v konfrontaci s evropským západem vyvolává nelichotivý dojem totalitárního absurdistánu, proti čemuž vystupuje čistá duše hrdinky Amélie jako jasný důkaz evropské harmonie. Absurdita japonského firemního světa, kde by všechny soustavné články měly pracovat v bezchybném soukolí a místo toho zadrhávají kvůli zlovůli nadřízených a naprosto paradoxním zákonitostem, které vyrůstají až odněkud z hloubi japonské mentality, ale i absence jakékoliv logiky v jednání a konání všech přítomných postav asociuje kafkovské paradoxy. Svět ve filmu je řízen naprosto odlišnými pravidly než na jaká jsme zvyklí a právě ona naprostá oddanost, víra v tradici a přísná hierarchie vztahů je bez ohledu na moderní kulisy důkazem toho, že historická paměť a tradice je to, co řídí chování postav, chování nás všech.
Strach a chvění, Francie 2003 Režie Alain Corneau, hrají Sylvie Testud (Amélie), Kaori Tsuji (Mori), Taro Suwa (pan Saito), Bizon Ktayama (pan Omochi) Premiéra 17. červenec 2003, Artcam
