Článek
Aškenazy nebyl k Tonce tak milosrdný jako Kisch. Jeho příběh končí jako ten opravdový: Poté, co Antonie Havlová, ona reálná pěkná lehká holka z "luxusního salónu" Kaucký na začátku 80. let 19. století, naplnila poslední přání trojnásobného vraha žen Prokůpka a strávila s ním noc před popravou, skončila na ulici a zemřela v chudinské nemocnici...
Letošní loutkářský vrchol
Pravdivý příběh uvedlo až po autorově smrti a po skončení zákazu vydávání a provozování jeho děl v husákovském Československu nejprve pražské Divadlo E. F. Buriana, potom Západočeské divadlo v Chebu. Inscenace v Plzni je po televizním inscenování první loutkářskou verzí. A dodávám hned, že kdyby kritici navštěvovali premiéry v regionálních divadlech, měla by po tvůrčím oddechu liberecké Ivy Peřinové nebo aktérů hradeckého Draku šanci stát se jednou z nejlepších loutkářských produkcí letošního roku.
Režisér Tomáš Dvořák s výtvarníkem Ivanem Nesvedou zvolili náročné hraní s figurínami velikosti lidské postavy. Vytvořili dokonale iluzívní prostředí honosného pražského nevěstince i vězeňské cely. Pro loutky určil Nesveda v případě Tonky impresívní, u ostatních postav expresívní výtvarné vyjádření vrcholící ostře řezanou tváří vraha Prokůpka. Nenápadně, avšak po duchu příběhu provází postavy prostitutek i honosných návštěvníků salónu hudba Karla Šimandla.
Z vodičů loutek se dařilo nejvíc Martině Hartmannové (Tonka), Toníkovi Procházků (poručík lotrinských dragounů Kuno von Kusak), Mileně Jelínkové (Madame Diamantová) a Markétě Richterové (Lola), studentce posledního ročníku DAMU vyhrávající nejpřesněji ze všech pohybové detaily.
Divadlo Alfa Plzeň - Ludvík Aškenazy: Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (Tonka Šibenice). Režie Tomáš Dvořák, dramaturgie Pavel Vašíček, výprava Ivan Nesveda, hudba Karel Šimandl.