Článek
Hlavní postavou příběhu je muž středního věku, který prožívá poslední den v práci. Byť se jmenuje Jan Souček, preferuje oslovení Johan. Děj se odehrává v konkrétní době. Píše se 27. leden 2018 a ve druhém kole prezidentských voleb právě zvítězil Miloš Zeman.
Johanův poslední den v redakci nejmenovaného českého deníku neprobíhá ideálně. Pomineme-li nepříjemnou atmosféru danou Johanovou nenávistí vůči veškerému okolnímu dění a skutečnost, že z redakce neodchází tak úplně dobrovolně, stane se ještě jedna nemilá věc.
„Teď už se můžeš jenom spláchnout do hajzlu.“ Tak zní první komentář pod posledním Johanovým článkem, který napsal anonymní uživatel pod přezdívkou Lion 22. A právě těchto osm slov vyprovokuje Johana k revanši a iniciuje následný dějový vývoj.
Přestože se většina příběhu odehrává v myšlenkových pochodech hlavního hrdiny, je děj vyprávěný z pohledu čtvrté blízké osoby. Propracovanost Johanovy osobnosti umocňují vzpomínky z minulosti, které chvílemi protínají dějovou linku.
Dílo je ódou na expresivitu českého jazyka. Autor disponuje obdivuhodnou slovní zásobou, navíc dané slovní obraty používá funkčně. Nestane se tak, že by narušily koherenci textu.
Kromě toho se Štindlovo slovní mistrovství opírá o výborné vypravěčské postupy, které jsou v díle významné, neboť se tam toho stane mnoho. Navíc má sled událostí nepředvídatelný vývoj a čtenář je i díky tomu neustále udržován v napětí.
Kromě toho, že dílo popisuje spoustu absurdních situací s groteskními prvky, u kterých se čtenář často nahlas zasměje, má v sobě zakomponovanou i vážnější rovinu. Nepřímo klade nesnadné otázky dotýkající se smyslu lidské existence a nevyhnutelnosti vlastního osudu, které ale zůstávají nezodpovězené.
Může se vám hodit na Zboží.cz: