Článek
Ve stockholmském parku se najde tělo žebráka s amputovanými prsty na rukou i nohou. Vypadá to na nešťastnou smrt bezdomovce, avšak patoložka si myslí, že s mrtvým je něco v nepořádku, a proto se spojí s novinářem Mikaelem Blomkvistem. Ten zjistí, že žebrák cosi povídal o švédském ministru obrany Johannesu Forsellovi.
Larsson vytvořil opravdu svérázné a krevnaté osobnosti jdoucí po hlavě do řešení kriminálních i společenských problémů. Vracejí se o desetiletí zpět a odhalují stále málo populární téma spolupráce švédských podnikatelů a politiků s nacisty. To jsou informace schopné otřást existencí mnoha rodin i dnes.
Lagercrantz byl jistě v málo záviděníhodné autorské pozici. Chtěl se pokusit vytvořit cosi vlastního. Soustředil se více na Lisbethinu minulost i vnitřní život, často spíš na jevové stránky jejího opravdu neortodoxního života. Ten ji dovedl nejen do vězení, ale autor ji nechal zamířit ze Švédska do nemalé části Evropy. Méně už ke dřeni politické reality špiček švédského státu a byznysu.
Přísní kritici konstatovali, že Lagercrantzovi proti Larssonovi, který v Blomkvistovi vytvořil svůj autoportrét, chybí ostrost pohledu do nitra společnosti i ve společenské kritice. Jeho styl, ovlivněný novinářskou praxí, je více strohý. Larsson dokázal překročit literární hranice publicistického stylu.
Lagercrantz využil motivy imigrace i vztahu lidí z různých kultur. Hodně se soustředil na Lisbethinu minulost, což mu umožnilo upozornit na problémy rozpadu rodiny a jejich vliv, zvláště na děti a dospívající. Dal také najevo, že realita nebývá černobílá a chování dnešních lidí může mít kořeny v hluboké minulosti.
Může se vám hodit na Zboží.cz: