Článek
Mrázkova rodina však přes právníka požadovala, aby bylo v titulcích výslovně uvedeno, že jde o fikci, neboť postava „kmotra“ vychází jako masový vrah, ačkoliv „zesnulý nebyl nikdy za žádné ublížení na zdraví, zabití či vraždu odsouzen“. Filmaři tedy v závěrečných titulcích napsali, že nejde o autentický životní příběh, ale o umělecké ztvárnění doby.
Nikolaev, který je s Miroslavem Oščatkou i spoluautorem scénáře, k tomu prohlašuje, že skoro vše, co se ve filmu objevuje, má základ v Kmentově knize. „ Netvrdím však, že se vše přihodilo. Vymyšlený je například milostný vztah s novinářkou Zuzanou,“ dodává režisér.
Je to naše realita
Filmový příběh tedy uvádí na scénu Františka Vedrala v podání Ondřeje Vetchého jako nekorunovaného vládce českého podsvětí. Jeho protihráčem je klidný, ale neústupný vyšetřovatel Čestmír Cajthaml, kterého ztvárnil Lukáš Vaculík.
V nich se střetávají dva světy: víra v právo silnějšího a chytřejšího a víra ve spravedlnost.
„Život ústřední postavy tohoto scénáře a filmu je nesmírně pestrý. Najednou si člověk zaskočeně uvědomuje, že se hovoří též o naší realitě: o našich zkorumpovaných politicích, o nečestných policistech a o bezohledných podnikatelích,“ říká Nikolaev a k obsazení dodává, že na Vetchého myslel hned od začátku.
„Ondra však nechtěl, aby se to s ním oficiálně spojovalo. Pro mě to byl problém a na dlouhou dobu jsme se rozešli. Naštěstí se toho nakonec ujal a já myslím, že vytvořil svou životní roli. Přestože během natáčení bral dvakrát antibiotika, do scén rval tuny energie.“
Vaculík jako vyšetřovatel
„Chlapík, který na něčem dělá takovou dobu, samozřejmě zastává určité morální hodnoty, má nějakou výchovu,“ říká o své postavě Lukáš Vaculík a dodává: „Byť není klasický americký superman, ale člověk, který se rozhodne, že se pokusí něco dotáhnout do konce za každou cenu. Ale u něj to přeroste do určité osobní roviny, což možná není moc profesionální. Obzvlášť v bezpečnostních složkách – když dostanu rozkaz, mohu si sice o tom myslet své, ale musím ho vykonat. Čestmír právě proto, že si o tom myslel své, tak konal, jak cítil.“
Ke spolupráci s Nikolaevem herec dodává: „Mám ho rád jako člověka. Nebál bych se říct, že bych s ním raději trávil čas na pivu než na place. Mít prostor pro sebe vzájemně, aby nás neodváděla spousta věcí stranou. Žvanit a kecat. Vždycky se na něj těším. Navíc ve filmu hraje Ondra Vetchý, se kterým se zas až tak často nevídáme. O to je to intenzivnější, když se potkáme, ať už je to při práci, nebo normálně. Natáčení je vždycky z 50 % čekání a z druhých 50 % práce. A tady to čekání bylo velice příjemné.“
Grázlové jsou si podobní
Jednoho z Vedralových blízkých hraje Jan Vondráček, pro kterého záporná role není už od Sametových vrahů žádnou novinkou. Navíc říká, že grázlové českého formátu jsou si v něčem podobní. „Vzhledem k předchozím rolím jsem tedy měl z čeho vycházet. O Standovi Tiplovi si nemyslím nic dobrého, ale tak se to hrát nedá. Člověk se musí vcítit do veksláckého humoru, mohu-li takový termín vůbec použít, do pocitu nedotknutelnosti a neodolatelnosti a občas projevit ,přizdisráčství‘, jde-li do tuhého.
Oni někdy ti největší grázlové vypadají jako sympaťáci, ale peníze a moc jsou priorita,“ říká herec, a když vzpomíná na natáčení, přiznává: „Scéna zatýkání na silnici v bouřce, kdy vám od vrtulníku lítá mokrý písek do očí, obličej máte v louži, na hlavě policejní botu a pak vás vláčí do policejního vozu, nebyla úplně příjemná. Ale naštěstí hráli zásahovku kaskadéři, které znám, tak byli o něco něžnější než policejní profíci.“
Na spíše záporné role je zvyklý i Pavel Nečas, který tentokrát naopak hraje podpraporčíka, o němž říká: „Myslím si o Otovi, že se jedná o velmi poctivého, inteligentního policajta, který považuje svoje povolání za ušlechtilé a nevzdává svůj osobní boj s nespravedlností. V rámci tohoto boje je schopen použít i méně obvyklých praktik, o nichž je ovšem přesvědčen, že jejich použití je jediná možná cesta k dosažení pravdy.“
V dalších rolích se objeví plejáda známých nejen českých herců. Rotného Bohouška hraje Kryštof Hádek, Vedralovu ženu Zuzana Čapková, právníka Vladimír Brabec, novinářku Zuzanu Vica Kerekesová.