Článek
Poprvé se společně Werich s Voskovcem objevili v roce 1927 na jevišti Umělecké besedy s Vest Pocket Revue. Ta byla původně plánovaná pro jediný večer, ale nakonec ji hráli více než dvěstěkrát. Napsali spolu desítky her, založili moderní divadlo a proslavil y je především jejich předscény. Později společně bojovali proti fašismu a totalitě. V roce 1948 se Voskovec rozhodl emigrovat do Spojených států. Napsal Werichovi několik dopisů, ale ten na ně nereagoval.
„Dodnes se přesně neví, zda v době politických procesů měl Werich přímý zákaz psát do Spojených států anebo se prostě jen bál. Faktem ale je, že vedoucí pracovníci Barrandova museli podepsat, že neudržují styky s imperialistickou cizinou,“ řekl Martin Slunečko.
Přátelství Wericha s Voskovcem bylo podle něj zkaleno nejen politickými okolnostmi, ale také Werichovým projektem Golema. Toto jejich společné téma totiž Werich za zády Voskovce zpracoval ve filmu Císařův pekař a pekařův císař.
Filmová legenda o Golemovi měla úspěch i ve světě, film byl uveden i ve Spojených státech, a když měl premiéru v New Yorku, Voskovec, přestože tam tehdy žil, nechtěl film vidět. Podle Slunečka to bral jako zradu.
Jejich přátelství se obnovilo o osm let později, když se potkali v Londýně. Voskovec podle Slunečka později vzpomínal, že se na podzim 1956 setkali v televizních ateliérech BBC. „Janova první slova byla: Já jsem se kapku vopozdil. A v tom okamžiku se osm let mlčení a odloučení vypařilo a naše vzájemné vnitřní hodinky nám zase přesně na chlup zesynchroničtěly,“ uvedl Voskovec.