Článek
Jak jste se k islandštině dostala?
Přes studium skandinavistiky na filozofické fakultě v Praze. V předposledním ročníku magisterského studia švédštiny jsem vyjela na výměnný pobyt na Island. O rok později se mi podařilo získat vládní stipendium na bakalářské studium islandštiny pro cizince na Islandské univerzitě v Reykjavíku.
Byly začátky těžké?
Po prvním důkladnějším seznámení s tímhle nádherným jazykem jsem nabyla přesvědčení, že se ho nikdy nedokážu naučit na slušné úrovni. Připadal mi neuvěřitelně těžký, a navíc ne moc perspektivní. Mluví jím koneckonců jen asi tři sta tisíc lidí. Hned v prvním ročníku, kdy jsme sotva uměli poskládat smysluplnou větu, nás ale vyučující zavalili povinnou četbou, díly několika současných autorů. Byla mezi nimi i Au?ur Ava Ólafsdóttir a její Výhonek osmilisté růže. Ta knížka mi učarovala, byť jsem ji tehdy četla horko těžko za pomoci slovníku.
Jak se vám tam žilo?
Čím víc jsem uměla islandsky, tím víc se mi na ostrově líbilo. Islandština je pro život na Islandu klíčová a otevře vám nejedny dveře. Když k tomu přidáte tamní čarokrásnou přírodu, proměnlivé počasí, díky němuž se nikdy nenudíte, venkovní vyhřívané bazény a pocit téměř absolutní volnosti, už se vám zpátky do Česka stěhovat nechce.
Jak na Islandu vypadá podpora literatury ze strany státu?
Island vynakládá každoročně na kulturu nemalé prostředky. Jednou z možností státní podpory je takzvaný listamannalaun, česky plat pro umělce. Jednotliví umělci, spisovatelé, výtvarníci, designéři, divadelníci či hudební interpreti a skladatelé si o něj žádají každoročně. Někteří jej získají na celý rok, někteří pouze na tři, šest nebo devět měsíců.
Aktuální výše takového platu je v přepočtu na české koruny zhruba pětaosmdesát tisíc na měsíc a meziročně se zvyšuje. Pokud autor státní plat pobírá, očekává se, že ho využije co nejlépe a přijde nejpozději na vánoční trh s novým literárním dílem.
To je z pohledu České republiky velmi solidní podpora.
Navíc na ostrově funguje Islandské literární centrum, které poskytuje štědré finanční prostředky na propagaci islandské literatury v zahraničí. Podporuje překlady islandských děl do cizích jazyků, cesty islandských spisovatelů do zahraničí nebo nabízí překladatelům z islandštiny možnost pracovat několik týdnů na Islandu. Také Islandské literární centrum objem vynakládaných prostředků neustále navyšuje a islandská literatura je i z toho důvodu v zahraničí velmi žádaným zbožím. Důkazem je i nebývalé množství islandských knih publikovaných v posledních letech v českém překladu.
Má ten systém nějaký zádrhel?
Podle mého by neuškodilo, kdyby bylo posuzování žádostí o granty na překlad o něco přísnější a podporu získávala primárně literárně hodnotnější díla, a ne například obvykle komerčně úspěšné detektivky. Jako problematické vnímám i překlady přes jiný cizí jazyk, často přes angličtinu nebo němčinu, pokud v dané zemi neexistuje dost překladatelů ovládajících islandštinu.
Kde na to Island bere peníze?
Je to věc priorit. Pro Islanďany je islandština a islandsky psaná literatura základním pilířem identity a existence literatury v domácím jazyce sehrála v historii Islandu velmi důležitou roli v boji za nezávislost ostrova. Islanďané jsou na svou literaturu neuvěřitelně hrdí a uvědomují si, že na ní závisí i budoucnost islandštiny, které podle některých hlasů hrozí především vlivem digitalizace zánik. Díky Frankfurtskému knižnímu veletrhu, kde byl Island čestným hostem v roce 2011, přišel i obrovský zlom v otázce exportu islandské literatury do zahraničí. Islanďané vědí, že se jim investice do šíření jejich literatury po světě mnohonásobně vyplatí. Povědomí o Islandu a islandské literatuře v zahraničí roste. Těží z toho i turistický ruch.
Island je známý také podporou rovnoprávnosti mužů a žen. Odráží se to i v literatuře ať už zpracováním témat, nebo zastoupením autorů a autorek?
Island se sice v otázce rovnoprávnosti pravidelně umísťuje na předních místech nejrůznějších žebříčků, ale literatuře na ostrově stále vládnou muži. V posledních letech nicméně prudce narůstá počet autorek, o slovo se hlásí mladá generace, jejíž texty se zaměřují na hrdinky a ženské otázky. Víc slyšet je i spisovatele a spisovatelky hlásící se k LGBT komunitě.
Jaký je o islandskou literaturu zájem mezi českými čtenáři, potažmo nakladateli?
Řekla bych, že velký. Minimálně tomu napovídá počet vydaných islandských titulů v češtině v posledních letech. Lví podíl na tom má jistě i zmíněná finanční podpora z Islandu, ale věřím, že nakladatelé reagují také na neustále rostoucí zájem čtenářů.
Popularitu islandské literatury jsme mohli vnímat i na festivalu Měsíc autorského čtení. Čeští diváci si kromě známých jmen přišli poslechnout též autory, jimž v češtině zatím nic nevyšlo. To se snad po festivalu změní, byť mnoho tuzemských nakladatelů si momentálně utahuje opasky a na nějaké masové nakupování nových titulů to nevypadá. Uvidíme.
Lze se v Česku překládáním literatury uživit?
Uživit určitě ne. Možná kdyby dotyčný překládal jenom hodně tlusté detektivky a zvládal třeba jednu měsíčně. Finanční ohodnocení literárních překladů v Česku je spíš smutné a ve většině případů neodpovídá vynaloženému úsilí. Při vyjednávání o výši honoráře nakladatelé často argumentují láskou k literatuře, ale ta vám složenky nezaplatí.