Představení o maoistickém baletu zahájí festival Akcent

Red, který je věnován maoistickému propagandistického baletu Rudý ženský prapor, kombinuje dokumentární film o představení s tancem, který využívá pojetí a prvků propagandistického souboru. Pracuje přitom s mechanickou pamětí lidského těla, která je konfrontována s příběhy tanečnic, které v představení vystupovaly.

tanečnice.

Tanečnice Wen Hui, která je choreografkou představení, a Liou Ču-jing se znají 40 čtyřicet let. Vyrůstaly v době kulturní revoluce a na začátku 70. let obě navštěvovaly Jün-nanskou uměleckou školu. Po promoci byla Liou jako talentovaná studentka přijata do souboru vzorového revolučního baletu. V různých rolích odtančila tisíce propagandistických představení. Wen, která Liou po celou dobu obdivovala, si také přála stát se členkou revolučního souboru. Naučila se celou choreografii Rudého ženského praporu zpaměti a dychtivě čekala na příležitost tančit roli ženské protagonistky revolučního příběhu. Přání se jí splnilo.

Po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 však Wen Hui objevuje jiné hodnoty a vydává se úplně jinou cestou. Postupně se stává vůdčí osobností čínského moderního tance. V Red se konfrontuje se svou minulostí.

„Lidské tělo je archiv, svědek a nositel dějin; je místem, jež nám umožňuje pochopit, jak hluboce se do nás vepisují společná historie a paměť. Tělo je také katalyzátorem paměti a prostorem pro překračování hranic. Pomocí fyzických metod rekonstruujeme minulost, přenášíme zkušenosti z generace na generaci a identifikujeme bio-politickou logiku konkrétní historické události,“ řekla choreografka a tanečnice Wen Hui k představení Rudý ženský prapor, které na jednu stranu ukazuje vyprázdněnou estetiku propagandistického baletu, ale na druhou ukazuje, jak se změnila v Číně za Maa role ženy.

„Choreografie Wen Hui mě zasáhla svojí přímou výpovědí. Odvaha otevřít téma, které se osobně dotýká jí samé a jejích spolupracovnic, klade otázku, kde končí a začíná svoboda člověka. Jaká rozhodnutí musí udělat každý z nás v komplikované situaci, aby zůstal sám sebou a neztratil svoji pravdivou tvář? Představení se ptá na podstatu postavení umělce ve společnosti a jeho sílu zvednout hlas tam, kde všichni ostatní mlčí.“ uvedla dramaturgyně přehlídky Jana Svobodová

Repríza představení se uskuteční 26. října. Následující tři dny bude uvedena inscenace Obyčejní lidé, které vytvořila Wen Hui s Janou Svobodovou. Hledají v něm paralely v útlaku v Československu a v ČLR.