Článek
Slovo exlibris znamená z knih. V evropském prostoru se už od středověku grafická značka používala k označení vlastnictví knih. Jak jste se k jeho sbírání dostal?
Pracoval jsem v oblasti pedagogickopsychologického výzkumu, což je věda, takže předpokládá určitou systematickou práci. Chtěl jsem to kompenzovat protiváhou, z čehož mi vyšlo umění. Samozřejmě četba, divadlo a podobně, ale vrhl jsem se nejvíc na výtvarné umění, protože je názorné. Dal jsem si předsevzetí mít ve sbírce všechny grafiky od autorů, kteří jsou v Encyklopedii výtvarného umění Emanuela Pocheho.
A podařilo se?
Moc ne. Jednak to začalo být velmi drahé a také mi manželka vytýkala, že nechce mít z bytu a chalupy výtvarnou galerii. Tak jsem přešel na drobnou grafiku. Zvolil jsem si téma kniha a humor. První mé exlibris bylo od Mirka Bartáka, který mi ilustroval několik učebnic. Opřel jsem se o Encyklopedii českého humoru, chodil jsem na výstavy karikaturistů do pražské Malostranské besedy, kde byl duší všech akcí Josef Kobra Kučera.
Dalším důvodem bylo setkávání s Milanem Friedlem, zakladatelem Lyry Pragensis, s nímž jsem se účastnil grafických dýchánků. Nabídl mi nějaké lístečky, jak říkal exlibris. Já ti za to nemám co dát, říkal jsem. Já to tak neberu, odpověděl. A já si to osvojil. Když nyní dělám předsedu spolku a věnuji někomu exlibris, odpovídám stejně: Já to tak neberu.
Koho z vašich předchůdců ve vedení spolku bychom měli zmínit?
Jsme nejstarším spolkem v republice, založeným 16. listopadu 1918. Což neznamená, že exlibris nemělo tradici už předtím. Řada podnikatelů jako Vojtěch Lanna nebo Jindřich Waldes a další si nechali dělat své značky od renomovaných výtvarníků, jako byli Josef Mánes, Mikoláš Aleš či Max Švabinský.
Máme plejádu zakladatelů, k nimž patřil otec Milana Friedla Antonín, Bedřich Beneš Buchlovan, František Tavík Šimon, tchán Cyrila Boudy a dědeček Jiřího Boudy. Báječná exlibris dělali Alfons Mucha i Karel Svolinský. Pro mě je ale největší postavou Karel Samšiňák. Jako parazitolog objevil a popsal třeba roztoče žijící v lůžkovinách vyvolávající alergické reakce. Věnoval se nebezpečným důsledkům existence pražských holubů. Vlastnil největší sbírku roztočů na světě. A exlibris se věnoval celý život.
A co chystáte pro světový kongres, který se uskuteční letos na přelomu srpna a září?
Mezinárodní organizace FISAE nám pořádání kongresu udělila právě na počest stého výročí bez přerušení existence a fungování naplno. Slavnostní valnou hromadu děláme společně s Knihovnou Národního muzea, situujeme ji do prostor Památníku na Vítkově.
Proč zrovna tam?
V tom jsem se poučil od Josefa Dědiče, krasobruslaře, soutěžícího na olympiádě roku 1948 ve Svatém Mořici. Dlouhá léta byl viceprezidentem Mezinárodní bruslařské unie. Když dostala mistrovství Praha, přemýšlel, kde by se mohlo vedení sejít. Přišel na Brožíkovu síň Staroměstské radnice a říkal, že nikdo nevzpomínal na Grenoble a podobná města, ale na to, jak u nás seděli v dobových křeslech na radnici ze čtrnáctého století.
Takže kde proběhnou hlavní akce?
Zmíněná výstava v Památníku na Vítkově, prezentující výběr z muzejní sbírky za léta 1918 až 1945, přetrvá i přes kongres a jako jeho součást. Na šest set účastníků bude bydlet v hotelu Pyramida, kousek od Strahovského kláštera, kde proběhne slavnostní zahájení. Právě tam bude také velká výstava ze sbírek premonstrátského řádu, kterou jim pomáhají pro ten účel uspořádat kolegové Jiří Hlinovský s Aloisem Sassmannem, oba funkcionáři spolku a zároveň zapálení sběratelé.
Na valné hromadě, jíž předchází Výměnný den, budeme oceňovat mimo jiné sto našich nejaktivnějších členů. Odměnou bude grafický list Evy Haškové. Jen tak na okraj. Nejsem zastáncem oceňovat lidi podle jejich životních jubileí, zejména kulatin či polokulatin. Věk totiž sám o sobě není žádná zásluha. Hodnotit se mají činy. Domluvili jsme se proto s akademickým sochařem Michalem Vitanovským, aby pro nás vytvořil pamětní plaketu.
A co nějaká soutěž nových exlibris?
V rámci kongresu jsme vyhlásili mezinárodní soutěž, na níž očekáváme obeslání artefaktů v počtu tisíce děl exlibris.
Jak vidíte budoucnost exlibris?
Z historie ho nikdo nevymaže. Všechny velké knihovny je měly jako svou značku, dnes bychom odborně řekli brand. Postupem času se stalo sběratelským artiklem. Díky vývoji grafických technik se to stalo složitější, vstoupila do toho barva, změnil se formát, to už se nevyplatilo exlibris vlepovat do knih. To je zhruba dnešek.
A ten zítřek?
Na Trienále exlibris v Chrudimi jsem si prohlížel exponáty a nejvíc mě zaujali studenti. Využívají převážně počítačovou grafiku. Myslím si, že někde tam je budoucnost. Dnes si může exlibris jako vlastní značku, tedy v tom původním jeho významu, vytvořit, kdo chce a jak chce. Není náhoda, že se mladí orientují právě tímto směrem. Nejenže si může každý udělat značku, ale lze si ji objednat i od renomovaného výtvarníka, naskenovat ji a sken zase vlepovat do knih. To je zajímavá peripetie vývoje umění.