Článek
„Hudba je smysl mého života. Dokonce pociťuju radost, i když si noty jenom čtu,“ říká jubilant, před nímž poklekají pěvecké hvězdy. Na jeho narozeninovém koncertu v pražském Rudolfinu mu takto vzdala hold světově proslulá finská sopranistka Karita Mattila.
Začínal jako violoncellista, ale záhy jeho pozornost přitáhla dirigentská taktovka. Už v době studií na AMU, která završil v roce 1972, se stal finalistou Karajanovy dirigentské soutěže. A od té doby spolupracoval snad se všemi významnými orchestry.
Od roku 1977 vedl dvanáct let Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, v němž vytvořil konkurenční ansámbl České filharmonie. Tu řídil poprvé už ve čtyřiadvaceti letech jako asistent Václava Neumanna. Stálým dirigentem filharmoniků se stal v roce 1981 a funkci šéfdirigenta po Neumannovi převzal v roce 1990.
A i když po dvouletém působení z čela České filharmonie odešel, nikdy s ní nepřestal spolupracovat. Od září 2012, kdy znovu stanul v jejím čele, s ní sklízí úspěchy doma i v zahraničí, v nejprestižnějších koncertních sálech i nahrávacích studiích.
V roce 1994 vytvořil z mladých hudebníků Pražskou komorní filharmonii, kterou vedl až do roku 2005. Diriguje operní inscenace, kromě Národního divadla i ve Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře New Yorku a Královské opeře v Covent Garden či na festivalu v Glyndebourne.
Bělohlávek patří ke špičkovým hudebním osobnostem, jakých české umění a kultura nemají mnoho. Jeho přístup k hudbě se vyznačuje precizností, důrazem na kvalitu nastudování i až náruživým zaujetím interpretovaným dílem.