Článek
„Nemáme kytary, máme bicí, basu a syntezátory. Kytarové linky zastupují housle. Vytvářejí melodické linky, basa k nim vytváří protiváhu. Jde spojení melodiky houslí se silným rytmickým základem,“ řekla Slaná. Soubor ještě doplňují další dva hostující bubeníci ze skupiny NeoPercussio.
Lucie Klasek doplnila k roli houslí: „Housle nenahrazují kytaru, je to dominantní sólový nástroj.“
„Jedny hrají melodický part a druhý rytmický doprovod,“ uvedla k aranžím smyčců Slaná. Obě do budoucna počítají s tím, že by zvuk svých elektrických houslí ještě upravovaly pomocí efektů, jak to dělá i Apocalyptica s celly. Obě houslistky se snaží odlišit od sebe jednotlivé skladby. Kladou důraz na pestrost.
„Snažíme se jednotlivé písničky charakterizovat, zvuk se hodně proměňuje, jsou tam tvrdší písničky i jemnější. Každou s snažíme něco říci Repertoár je jako knížka o spoustě povídek. V každém z nás je spousta poloh.“ uvedla Slaná.
I když jde o instrumentálky, program má jednotící téma připomíná Klasek: „ Repertoár souvisí s Ground Zero.“ Slaná k tomu dodává, že se nemíní věnovat politice a terorismu, ale že to vnímá obecněji: „Aby mohlo něco nového vzniknout, musí to staré zmizet. Ale je také o tom, že i z ničeho může vzniknout něco.“ A pochvaluje si, že písně jsou beze slov: „Instrumentálka má výhodu v tom, že si každý do ní mí může zasadit své pocity.“
Materiál si nakonec vynutil rozšíření souboru. „Došlo k vývoji, k posunu,“ dodala Klasek. A přestože je materiál napsaný, nabízí podle Slané i prostor pro improvizaci: „Každý tam bude mít sólový part, kde bude improvizovat, ale ostatní ho budou doprovázet. Kdyby improvizovali všichni, byl by to jazz."