Článek
Pinterovy Narozeniny v pražském Divadle v Řeznické nastudoval Viktor Polesný a přinášejí několikanásobnou hořkost. Jsou první autorovou hrou uvedenou v Čechách po jeho smrti 24. prosince. Také na jejich překladatele Milana Lukeše můžeme už jen vzpomínat. Svět a divadlo zve na seminář o něm. Šéfredaktor Karel Král připomněl, že to nebylo včera, co první polistopadový ministr kultury umřel, ale už v roce 2007.
Děj Narozenin se odvíjí v Absurdistánu
Narozeniny jsou zvláštní. Která Pinterova hra takovou ale není? Předznamenaly na konci 50. let jeho hlavní linii následujícího desetiletí. Do banální zápletky, obrázku všednosti a stereotypu, vtrhne vetřelec – v Narozeninách hned dva – a obracejí svět naruby. Brutálně, nenávratně.
Můžeme se donekonečna přít, jestli jsou Pinterovy práce absurdní, nebo realistické. Odpověď zůstává nejednoznačná: jsou modelové. Ale ani to nesedí. Třeba právě Narozeniny. Stačí rozhlédnout se po našich protievropských strukturách a před očima se nám proměňují v realitu.
Narozeniny jsou stejně jako mnoho dalších autorových opusů absurdistánskou komedií, při které ale postupně začnou tuhnout rysy. Je to jiný druh humoru než naše úsměvná sebeironie pociťovaná nad naší společenskou zavšiveností.
Do spokojeného zvykožití odcizených manželů v ušmudlaném, věčně prázdném penziónu na okraji jakéhosi přímořského letoviska (Zdeněk Dušek, Kateřina Hrachovcová) s tajemným hostem (Marko Igonda), občas navštíveného sousedkou (Danica Jurčová), vtrhnou typičtí Pinterovi obraceči – chámové Vilém Udatný a Josef Carda.
Upatlanost k žití stačí
Od toho okamžiku se vztahy přepólují a míří neomylně k nastolení totality. Nebyl by to Pinter, aby Narozeniny nedotáhl do skličujícího konce. Vetřelci se z jenom mírně naznačené příčiny zaměří na Webera (snad zrádce jakési politické idey). Dokonale mu vymyjí mozek. Vyhodí ho z kola ven. Ostatní živoří dál. Upatlanost k přežívání stačí.
Inscenaci zdobí hororový a tajemný hudební part Kamila Holuba, herecké výkony Hrachovcové a Cardy. Ze třiatřiceti divadelních her H. P. jich u nás známe žalostně málo.
