Článek
Třetí stranou trojúhelníku zaručujícího kvalitu je režisér Ladislav Smoček, který v Ungeltu našel vedle Činoherního klubu svůj druhý domov. Svědčí o tom osm inscenací za patnáct let, založených bezvýhradně na rozkrývání textu skrze herecké umění protagonistů.
Mottonova hra je setkáním dávných milenců. I když měli kdysi k sobě nesmírně blízko, oba zakotvili v jiných rodinných svazcích a setkávají se nyní po letech, aby zkoumali, proč tomu tak bylo.
Setkání je podmíněno blížící se smrtí pana Smithe (František Němec), k němuž paní Thomasová (Dana Syslová) přijíždí i se svým manželem, který je ale postavou „za scénou“, o níž se jen hovoří, stejně jako Smithova kamsi se vytrativší rodina.
Ačkoli takováto „předsmrtná“ setkání vedou přečasto k sentimentální či melancholické rekapitulaci, Mottonova hra nabízí širší možnosti.
Prostor i pro suchý britský humor
Část britské kritiky ji označila za strindbergovskou, což rozhodně platí o množství vzájemně zraňujících ataků, které obě postavy vůči sobě takřka permanentně podnikají. Ale zároveň je tu prostor i pro suchý britský humor, což je zase parketa oběma hereckým protagonistům vlastní.
Němcův Smith není rozhodně jednoznačně sympatickou postavou, jeho tvrdošíjná sebestřednost je jen stěží omluvitelná blížícím se koncem. Má v sobě ale kouzlo silné charismatické osobnosti, jejímuž vlivu se tak snadno podléhá.
Ovšem tou je i paní Thomasová Dany Syslové, která se ze všech sil snaží udržet racionální sebekontrolu nad každou, sebeemotivnější situací a nic Smithovi zbytečně nedaruje. Jejich duely jsou nejpodstatnější kvalitou, kterou Smočkova inscenace přináší. Hra by se jistě obešla bez kašírovaného skaliska, krabů i uměle plápolajícího ohně v krbu. To vše jsou jen vnější atributy, které do autentického prostředí Ungeltu vnášejí zbytečnou zrazující umělost.
Celkové hodnocení: 75 %
Gregory Motton: Největší démant světa
Překlad Marta Skarlandtová,
režie a scéna Ladislav Smoček,
kostýmy Jarmila Konečná.
České premiéry 15. a 16. 3. 2012 v Divadle Ungelt, Praha.