Článek
Tartuffovy hry, ale s ohledem na to, o čem herci hrají, spíše hrátky, věrně ctí půdorys skandálního mistrova kousku, který v roce 1664 rozběsnil svatouškovskou Společnost Nejsvětější svátosti tak, že i osvícený král Ludvík XIV. uložil hru na pět let k ledu.
Intelekt sílí v přetvářce
Novodobí libertinové ze Zábradlí necítí až tak moc velkou potřebu odhalovat přetvářku a strojené, avšak velice účelné současné vlezdoprdelkovství. Jejich společenská kritika se vydala snazší cestou, než jaká Moliera utrápila a přivedla ho až k smrti.
Frič nejenom postavami pánů Loyala a Ouředníka (Vladimír Marek, Leoš Noha) naznačuje slídivost estébáckých struktur minulého režimu a končí „viktorkami“ a všeobecným odpuštěním, podobným tlusté čáře za minulostí po sametovém převratu.
To není zklamání ze Zábradlí, protože tam už se skutečně odvážné opusy o našem současném marasmu hrály. Mám na mysli minimálně cyklus Má vlast Ivy Klestilové. Nejnovější svatouškové berou na sebe modré, oranžové i hradní masky a přisluhují vládcům, jak se dá.
Boří se ikony a fetiše
Tartuffe Games nejsou ale ve výsledku inscenací nezajímavou, spíše naopak. Hýří dvojsmysly, boří se v ní ikony a fetiše, jednou popíkovské, podruhé trempířské nebo kovbojíčkovské. To hlavní – téma přetvářky – pojali autoři obecněji, trochu podle Nietzcheho: „Intelekt, jakožto prostředek k uchování individua, rozvíjí své hlavní síly v přetvářce; neboť ona je prostředkem, jímž se uchovávají slabší, méně robustní individua, kterým je odepřeno vést boj o existenci pomocí rohů nebo ostrých dravčích tesáků.“
Na čem se divák popase, jsou perfektní herecká zcizení púvodních postav Molierovy komedie. V prvé řadě Pavla Lišky v titulní roli, Tartuffa tak důvěryhodného a zbožného, že by mu i dnes dokořán otevřeli vrata od arcibiskupské po prezidentskou kancelář.
Naše klidné domovy
Zaskvěla se Gabriela Pyšná v roli komorné Doriny odkudsi z brněnského štatlu. Výborným šantalou, ale zároveň unaveným manželským ironikem je Jiří Ornest jako Orgon. Pozornost na sebe strhává také Miloslav Mejzlík coby v ostražitosti nedůsledný Orgonův švagr Kleantes.
Z mladých na sebe nejvíc pozornosti upoutává Jaromír Nosek, extravagantní Damis…
Kostymérka Iva Němcová se zhlédla v módní baňatosti tvarů dámských rób, scéna Nikoly Tampíra ironizuje skleníkovost našich klidných domovů, kam ale posléze vtrhnou – třeba hrací automaty. Nebojte se na Tartuffe Games zajít. Pobaví vás.