Článek
Kdo zná jejich šťastnou mezalianci – ztepilá a sličná tanečnice, herec, a tedy šašek počmáraný – v souboru Veselé skoky, mohl si najisto spočítat, jaký znamenitý kousek pro ABC ti dva spolu připraví.
Podíl na dalším kusu kritikou zanedbávané scény má také Milan Potoček. Každé z postav, které bezelstně komolí slovíčka a fráze Rostenovy angličtiny a Eisnerovy češtiny – původem z Francie, Ruska, Německa, Polska, Itálie, Rumunska a Portugalska, všichni na útěku před Hitlerem, připsal nádherné songy. Sólové i sborové.
Úvodní jedinečná iluze příjezdu parníku do Nového světa. Socha Svobody proměněná v černošskou věčně usměvavou a zpívající uklízečku Nelly, s perfektním, podmanivým pěveckým projevem Jitky Smutné – „ona nečernouška, ona nebělouška, ona moula“. Autoři rozkrývají na scéně Jaroslava Milfajta hru fantazie, jemné sebeironie i sarkasmů, nostalgie nad vynuceným útěkem z vlasti, ano, i mezinárodní spory.
V titulní roli Oldřich Vízner
Koho pochválit dřív? Určitě Oldřicha Víznera v odzbrojujícím filozofujícím kvákorovi titulní postavy. Nebo Věru Nerušilovou v roli dávné ruské primabaleríny Olgy, zpívající v barytonových polohách. Veroniku Gajerovou coby neodolatelnou Francouzku Rochelle.
Nelze zapomenout na staré pařížské komiky Reného a Clauda v podání věčných mladíků Lubomíra Lipského a Stanislava Fišera. Na pisklavého Rumuna Sama Hanuše Bora, vendetového Itala Lucca Jana Meduny, „cholerowego blé“ Poláka Janusze Jana Szymika, na portugalského Bulhara milujícího Řecko Vasila Martina Písaříka. A na trpělivý protipól všech, profesora Parkhilla Jaroslava Vlacha.