Článek
Americký antropolog William Saturno z univerzity v New Hampshire a jeho guatemalská kolegyně Monica Pellecer Aleciová dospěli k závěru, že bohatě zdobená síň uvnitř pralesem pokryté stavby pochází z druhého století před naším letopočtem. Tak stará památka z tzv. předklasického období mayské říše (asi 1500 př.n.l.-250 n.l.) ještě nebyla nalezena a i ty mladší jsou v mnohem horším stavu.
"Je to korunní šperk naší práce," uvádí Saturno v lednovém čísle magazínu National Geographic, jež o vykopávkách u San Bartolo nedaleko hranic s Belize informuje. "Jako bychom nevěděli nic o renesanci a najednou objevili Sixtinskou kapli," dodal.
Freska na nejlépe zachovalé západní stěně sálu o rozměrech asi jedenkrát devět metrů ukazuje stvoření světa, jak si jej Mayové představovali. Je tu symbolizováno zrození, smrt a znovuzrození božstva kukuřice Centeotla či Chicomecoatla, hlavní plodiny předkolumbovského Mexika. Syn bohyně obětuje třem živlům rybu, jelena a krocana a nakonec vytváří ráj; zobrazen je rovněž při tradiční oběti vlastní krve z genitálií. Další obraz ukazuje korunovaci panovníka včetně jména. Nápis v obrázkovém písmu se však dosud nepodařilo vyluštit.
O jeden a půl kilometru dál archeologové vykopali hrobku panovníka z téhož období se zbytky kostry s jadeitovým pektorálem (ozdoba hrudi z průsvitného drahokamu) a nádobami v podobě žáby a boha deště Čaka. Hrobka, ačkoliv je nepochybně panovnická a o pouhých 50 let starší než sál v nedaleké pyramidě, je až překvapivě strohá. Nesourodost časově i místně blízkých nálezů je další záhadou kolem vyspělé civilizace Mayů.