Článek
Gruppen jsou uváděné vzácně vzhledem k potřebě tří těles, připomenul ve středu Petr Kotík. „V New Yorku je poprvé uvedli v roce 2013.“
Zato Praha měla díky Kotíkovi Šanci Gruppen už jednou slyšet. V roce 1999 je nastudoval pro Pražské jaro, což se neobešlo bez komplikací. Stálo to pět miliónů a festival prosto skončil v dvoumiliónové ztrátě. To však nebyl jediný problém, dodal Kotík: „Filharmonie řekla, že se to nedá zahrát a pohrozila stávkou, takže jsme museli ukázat, že to jde.“
Při dalším nastudování s Janáčkovou filharmonií a Ostravskou Bandou v roce 2015 vše klaplo, i když se vše připravovalo v šibeničním termínu, připomenul dirigent: „V roce 1999 jsme měli půl roku na přípravu a tři týdny zkoušek. V Ostravě jsme na to měli týden a tři zkoušky s filharmonií.“
Kotík přiznal, že kdyby nepřipravoval Gruppen pro Pražské jaro, neuvedl by je loni na Ostravských dnech: „Kdybychom je už nehráli, tak bych si na to netroufl.“ Jak říká, sama skladba není pro hráče náročná „Gruppen není těžké zahrát až na sóla, trombón a trubky musejí být brilantní, ale smyčce by zahráli i konzervatoristi. Je to ale složité pro dirigenty.“ Každý totiž diriguje jeden orchestr a ty se nemohou rozejít.
V Praze by to podle Kotíka mělo být bez problémů: „Na zkoušky máme týden, i když je v tom státní svátek.“ To by podle něj mělo bohatě stačit, protože skladbu jen obnovují.
Gruppen doplní ve Foru další díla pro tři orchestry Three Petals Philla Niblocka, beautiful to me. ah Jacka Sotomského, Atlas Eclipticalis Johna Cage a Kotíkovy Variace pro tři orchestry.
Ve své skladbě však Kotík volil trochu odlišné pojetí než Stockhausen, i když i u jeho skladby jsou tři dirigenti: „U mne orchestry hrají nezávisle a v určitých momentech se musejí sejít. Zrychlují a zpomalují a rozejdou se o jeden dva tóny a pak zase hrají dohromady.“
Kotík ve skladbě také pracuje s rychlostí šíření zvuku, kdy všechny vrchní smyčce hrají v unisonu jednu linku. Kvůli různé vzdálenosti od hráčů to však nepůsobí jako unisono.
Byť Kotík pracuje s rozložením zvuku v prostoru, nechce, aby lidé přecházeli v sále z místa na místo a uvědomovali si, jak se mění zvuk: „Divák má sedět, poslouchat a dívat se na orchestr. Vizuální aspekt je stejně důležitý jako akustický.“
Zcela odlišné je ale pojetí Cageovy skladby, kde zazní Atlas Eclipticalis současně s Winter Music pro klavír a Hornickou kapelou ze Stonavy. Odlišná je i příprava, kdy nezkouší celá kapela současně, ale dirigent s každým jednotlivým muzikantem.
Šedesát let nové hudby pak připomene 20. listopadu koncert Ostravské bandy v Divadle Archa, kde zazní díla Christiana Wolffa, Albana Berga, Petra Kotíka a Salvatora Sciarrina.