Článek
Pro pražskou galerii Dvorak Sec Contemporary připravili výstavu, která zaujme skalní warholovce, ale pro běžného diváka bude možná jistým zklamáním.
Stručně řečeno, kdo tu očekává pop ikony, jako jsou Warholova Marilyn Monroe nebo Liz Taylorová, ať návštěvu vzdá. Drtivá většina exponátů je nebarevných a má daleko k plakátovému koloritu pop-artu, tak jak ho známe z reprodukcí. Vše tu je zásadně nesenzacechtivé a téměř pokorné k výtvarné tradici.
Výstavě, otevřené do 20. února, dominuje dialog černé a bílé. Možná je to tím, že Ruda Prekop je fotograf a kontrast dvou „nebarev“ vnímá jako „barevnost“. Upnul se především na Warholův cyklus zátiší, který je skutečně objevný.
Černobílá ukázka z Warholovy výstavy: Heart
Najdeme v něm pevnou linku, která je dekorativní a zároveň velmi precizní v definování předmětů. Kompozice jsou téměř smutné, působí jako „mrtvá příroda“, jak zněl historický název označující kdysi malířské zátiší. Pokud se pozorně zadíváte do této změti černých čar, tak v nich objevíte „jiného“ Warhola, který byl vedle Matisse a Picassa možná největším kreslířem 20. století.
Stejně zajímavě, byť neefektně, působí i „kreslené“ obrazy, kde umělec použil oblíbené nápady tzv. druhotné inspirace, to jest použití motivů z obrazů jiných autorů. Vedle Dvojité Mony Lisy Leonarda da Vinciho k nim na výstavě patří zejména tvář Boticelliho Venuše z Galerie Uffizi ve Florencii. Warhol sice tvrdil, že ve Florencii ho nejvíce zaujala McDonaldova restaurace, ale na Boticelliho modelku Simonettu Vespucciovou se díval se zjevným úžasem.
U Dvořáků je k vidění i několik notoricky známých obrazů, jako jsou barevné variace na lidskou lebku, ukázky z cyklu věnovaného elektrickému křeslu nebo autoportrét s naježenými vlasy, kde Andy vypadá jako orel bělohlavý, národní symbol USA. Těchto pár kusů uspokojí snad ty, kteří sem půjdou hledat „autentického“ amerického pop-artistu.
Nejde tu však jen o umění. Název pražské bilance zní Andy Warhol a Československo a Michal Cihlář i Ruda Prekop tu ruku v ruce zmapovali oblast dosud jen tušenou.
Vazba na rodinné zázemí
Warhol má dodnes na východním Slovensku i v Praze četné příbuzné, kteří patří původem k Rusínům. Warholova matka zpívala Andymu rusínské písničky a on je pak nechal nahrát a vydal je jako gramofonovou desku. Celý život byl praktikující řecký katolík, což byla víra jeho předků. Vazba na rodinné zázemí je na výstavě zachycena v dokumentech, z nichž některé jsou k vidění vůbec poprvé.
A ještě poznámka. Obrazy a kresby byly do Prahy zapůjčeny z Medzilaborců, kde před dvaceti lety založila parta nadšenců historicky první Warholovo muzeum na světě.
Původně skromná instituce dnes vlastní tak impozantní kolekci, že jen její velmi malá část stačila v Praze k tomu, aby tu byla divákům nabídnuta prezentace Warhola, jak ho běžně neznáme. Akce podporovaná i slovenským ministerstvem kultury tak má být pozvánkou pro české publikum k výletu do nejodlehlejšího koutu bývalého Československa.