Článek
Umělcova díla vynikají monumentálností, i když plátna v pražské galerii mají komornější charakter. Celkem se zde představí 16 obrazů a jedna socha. Obrazy, z nichž některé měří až 2,5 metru na délku, pocházejí ze stejné série, kterou Bonfanti vystavoval v Benátkách.
Italského umělce chválí kurátorka Romana Drdová, kterou jeho tvorba naprosto uchvátila. „Velkoformátové obrazy vyzařují energii, která dokáže vtáhnout návštěvníky do prostoru plného klidu a hloubky. Manuel umí zkoumat nejen prostor a světlo, ale vytvořit atmosféru, která spojuje lidské emoce s jeho vlastní intenzivní energií,“ dodává.
Podle jejích slov tvorba skvěle zapadá do koncepce galerie, jež propojuje umění a design. „Důležité je vytvořit prostor, kde se česká scéna může směle postavit vedle mezinárodní. Přirozeně dochází k výměně zkušeností a hlubšímu dialogu mezi lokálním a globálním uměním,“ říká kurátorka.
Umělec Jiří Příhoda: Dělám objekty, v nichž si můžete i posedět
Do Prahy se vracíte. Jak se vám zde líbí?
Prahu mám rád, protože zde nacházím ideál inteligentní krásy. Je to město, které v mnoha oblastech vyjadřuje silný smysl pro design, a to jak historický, tak moderní.
Při kreslení existuje vztah: hlava-ruka a v tomto městě člověk cítí, že tato hodnota myšlenky a formy směřuje k formálním ideálům.
Manuel Bonfanti
Italský malíř Manuel Bonfanti se narodil v Bergamu v roce 1974, kde stále žije a pracuje. Maluje rád na velká plátna, která jsou charakteristická intenzivními tahy a dramatickými barevnými přechody. Jeho dílo má typickou expresivitu, jež se odráží ve snaze zachytit dynamiku přítomného okamžiku.
Umělec je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách v Itálii a v zahraničí. V Praze již vystavoval v roce 2013 v Italském kulturním institutu.
V The DESIGN Gallery v Praze představuje 16 obrazů a jednu sochu z cyklu In the Middle of Now-Where. Výstava probíhá od 18. 10. 2024 do 31. 1. 2025.
Jsou vám blízká monumentální plátna. Proč?
Rád maluji na velká plátna, protože nehledám hranice. Velké plátno se stává prahem, kde pohled může dál snít. Má k divákovi živý, imerzivní vztah. Umí ho zapojit, doslova vtáhnout. Stejně jako ve starověku byl člověk divákem umění, když prožíval veřejná díla. Mám na mysli Egypt, Řím.
Příroda, nebo město?
V přírodě člověk nachází hodnotu romantismu a meditativního ztišení, ale nemůže tam být konfrontace se společností. Takže město se stává místem, kde se obnovuje tvorba duše, kterou příroda inspiruje.