Článek
V jeho jedinečném snímku Faunův labyrint se můžete ztratit, nebo také nalézt od čtvrtka v českých kinech. Film proměnil ze šesti oscarových nominací tři (v uměleckých kategoriích), posbíral řadu cen za nejlepší zahraniční snímek, stal se hitem Febiofestu, kde byl nejrychleji vyprodanou projekcí.
Přestože měl světovou premiéru před rokem, do českých kin mu cesta trvala déle, než je zdrávo. Nakonec však snímek, nádherně snoubící žánry hororu, fantasy (k tomu se kloní nejvíc), historického dramatu a pohádky zavítá i do běžné distribuce. Český divák tak bude mít možnost setkat se s niternou temnotou, tak jak ji vidí del Toro, jehož "filmové oko", jak známo (zpracoval komiks Hellboy a natočil horor Mimic), je černočerné ažaž.
Dítě uvězněné uvnitř války
Příběh je pohádkově banální: Dívenka, kterou trápí svět, v němž se ocitla, raději uniká do své fantazie. Do světa víl, princezen, strašidel i kouzel.
Děj se odehrává v roce 1944 ve Španělsku. Dvanáctiletá Ofélie (až vyzrále se role chopila Ivana Baquerová) jede se svou těhotnou matkou do hor, za otčímem, frankistickým kapitánem Vidalem (bravurně jej ztvárnil Sergi López), který bojuje se zbylými povstalci. Už tak přecitlivělá dušička malé dívenky je najednou vržena do světa plného krutosti, bezcitnosti a všudypřítomného pachu smrti.
Jakmile najde záhadný, starodávný labyrint, zdá se, že ji svitla jiskřička naděje. A co víc. V něm na ni čeká Faun, posel z království, aby jí oznámil, že je jejich ztracenou princeznou, a pokud splní tři úkoly, pak se může vrátit domů. A tak Ofélie po smrti matky utíká před násilnickým světem dospělých, kde se jako přízrak vznáší sadistická zrůda-otčím, do Faunova světa. Nečeká ji sluncem zalitá, pestře rozkvetlá louka, kde si může hrát, nýbrž stejně strašidelný svět fantazie.
Svět podle Goyi
Del Toro k jednoduchému příběhu přimíchal ingredience (výprava, kamera, triky, masky, střih i herecké obsazení) v takovém poměru, že z filmu dělají mistrovský kousek s propracovaným vizuálním a technickým provedením. Pohrál si s atmosférou, tak hustou, že se z ní občas zalknete, a vyhnul se klišé, které hrozilo, kdyby se oba filmové světy tak perfektně nepřekrývaly a neovlivňovaly.
Některé filmové obrazy vypadají jako z dílny malíře Goyi. Není divu. Režisér se přiznává, že španělského umělce obdivuje.
"Vždycky na mě velmi působil, obzvláště jeho, temné' obrazy. Obraz Saturna požírajícího svého syna byl například zásadní inspirací pro jednu z hlavních postav labyrintu - Mrtvolníka," dodal režisér.
Na působivosti snímku přidává také kamera, jako oko tygra číhající na svou oběť, hrdinu i na zvrat za každým balvanem záhadného labyrintu. V potemnělém děsivém příšeří tak hrdinka prostupuje neviditelnou membránou mezi realitou venku a tou svou uvnitř. A del Toro jí navíc ukazuje cestu, na níž se sice neztratí ani Ofélie, ani filmař sám, jen na jejím konci ji záchrana nečeká. Tedy, jak se to vezme!
"Pro mě fašismus představuje nejhorší zlo, proto je ideálním tématem vyprávění pohádky pro dospělé. Poněvadž fašismus je především formou zvráceného překroucení nevinnosti, dětství," řekl tvůrce.
Ví, o čem mluví, a jaký film natočil. Střet reality a fantazie očima malé dívky je silným zážitkem i pro otrlého diváka. Navíc ukrývající se ve stínu teskné hudby Javiera Navarreteho, který dokáže rozplakat i ukolébavkou.
To je v kostce vše, i když by na začátku stačilo napsat jen stručnou větu: Guillermo del Toro se ve svém labyrintu neztratil a natočil geniální film.
Faunův labyrint
Mexiko / USA / Španělsko, 2006, 112 min Režie: Guillermo del Toro, hrají: Ivana Baqueroová, Doug Jones, Sergi López, Ariadna Gilová, Maribel Verdúová, Álex Angulo, Federico Luppi a další.