Článek
Nebýt stoleté vody, která tehdy zpustošila i Prahu a další česká města, nejspíš by se budova bývalé zbrojnice rekonstrukce hned tak nedočkala.
"Prioritou byla oprava rezidenčního zámku a Zwingeru," přiznal Martin Roth, generální ředitel Státních uměleckých sbírek Drážďany (SKD), které spravují více než desítku výstavních prostor v saském hlavním městě.
V polovině srpna 2002 však vzedmuté Labe nemilosrdně udeřilo do života Drážďan. Pod vodou se ocitlo i Albertinum ležící jen pár stovek metrů od evropského veletoku. "V nejhorších chvílích jsme odtud odčerpávali sedm tisíc litrů vody za minutu. Pět nocí a čtyři dny jsme vynášeli 22 tisíc objektů," vzpomíná na tehdejší záchranné práce Roth.
Někdy se prý vzácné umělecké předměty dostaly do bezpečí doslova za minutu dvanáct. "V šest deset jsme dokončili evakuaci obrazů a v šest dvacet přišla první voda," vybavil si záchranu 850 maleb z jednoho z podzemních depotů ředitel galerie nových mistrů Ulrich Bischoff.
Budova v budově
To už teď prý nehrozí, neboť nevystavená díla se přestěhovala o sedmnáct metrů výš. Právě do takové výšky umístil architekt Volker Staab téměř třítunovou dvoupatrovou konstrukci, která zastřešila původně otevřený centrální dvůr. Vedle úložišť pro šest tisíc obrazů zde vznikly také restaurátorské dílny. Nepoučený obyvatel nebo návštěvník města to přitom ani nepostřehne, protože tato "budova v budově" není zvenku vůbec vidět.
"Je to teď nejlépe zabezpečené muzeum proti povodním na světě," prohlásila při setkání se zahraničními novináři saská ministryně vědy a kultury Sabine von Schorlemerová za rozhodného přitakávání Rotha. Právě saská vláda dala většinu z 51 miliónů eur (v přepočtu 1,3 miliardy Kč), které renovace a dostavba poničeného Albertina stála.