Článek
Die Antwoord v intru svého setu použili fragmenty skladby Carla Orffa O Fortuna. Do potemnělého šerosvitu se navíc šklebila gigantická tvář připomínající válečnou masku. Až potud bylo vše v pořádku, ovšem když nastoupila na scénu dvojice rapperů, maličká a houževnatá Yo-Landi Visser i dlouhý a potetovaný Ninja, vzalo tajemno za své. Dusavý rytmus, jedovatá světla a poněkud divoká, místy infantilní kostýmová show posunula vystoupení do pouťových hájemství.
Mírně lacinou show nelze charakterizovat jako vyloženě špatnou, spíše trochu monotónní a jednotvárnou, což bylo dané hlavně elektronickou hudební složkou.
Cage The Elephant sice pocházejí z Kentucky, ale už dávno žijí v Londýně, kde nasáli atmosféru britské kytarovky, punku i klasického rocku let šedesátých. Vše podstatné u téhle kapely obstarává zpěvák Matt Schultz. Jeden z kytaristů se mu sice chtěl vyrovnat, když vlezl mezi první řady lidí, ovšem nezastínil ho.
Matt Schultz z Cage The Elephant upoutal emotivním projevem.
Schultz vybíhal na forbínu a každá skladba byla v jeho pojetí malá emotivní etuda. Když zpíval o první lásce, která vše zapálila jako jiskra, myslel to vážně. A když zpíval o nemožnosti vrátit se zpět, všichni mu to věřili. Právě uvěřitelnost byla tím klenotem, co tuhle kapelu zdobila.
Kromě toho dokázal zpěvák předávat emoce i pohybem a grimasami ve tváři a vše zakončil plivancem do vzduchu, který sám chytil zpět do pusy.
Hledat se vyplatilo
První festivalový den se netýkal jen uvedených skupin. Vyplatilo se hledat v programu a objevovat zajímavé účinkující. Třeba rakouské Kontrust s polskou zpěvačkou Agatou, mísící ostré riffy s jódlováním i rapem.
Za poslech stáli i němečtí The Picturebooks, kteří své okouzlení syrovým rock’n’rollem a dřevním blues dávali najevo velmi hlasitým způsobem. A co teprve francouzští Tagada Jones, kteří na festivalu hráli už v Českém Brodu v roce 1999. Roubovat francouzská jazyk na syrový punk s prvky hardcoru zní interesantně.
České slovo jako dynamit i samet
Coccotte Minute osvěžili odpoledne hutným soundem s občas vulgárními texty. Ty u nich ale nejsou samoúčelné a svou úderností hudební složku akcentují.
Sto zvířat naopak váží slova na lékárnických vahách. Zpěvačka Jana Jelínková, která co nevidět vydá sólové album Dáma s čápem, dokázala svým hlubokým šansonovým hlasem promlouvat k davu i o nepříjemných věcech s noblesou. Která žena veřejně přizná, že je trochu nalitá a že sbalila kluka o čtrnáct let mladšího a vyjde z těchto prekérních situací navíc jako vítěz.
První den festivalu dopadl co do atmosféry velmi dobře. Diváci přijížděli do areálu po celý den a večer už byla na vystoupeních hvězd slušná návštěva. A nepršelo!