Článek
Jak to tak bývá, japonská mise se nakonec vyvine jinak, než si životem a válečnou kariérou podlomený voják představoval. Chvíli napínavý, chvíli romantický a uprostřed nudný film nepříliš invenčně kopíruje legendární příběh, jaký už jednou prožili Old Shatterhand s Vinnetouem.
Tygří pohled
Nebojsa Algren je při první prohrané bitvě o železnici vážně zraněn a odvlečen do samurajské vesnice růžových květů a barevných stromů. Tam jej ošetřuje mladá, krásná, ovdovělá a k lásce připravená Japonka Taka (Koyuki).
A zatímco to mezi nimi na plátně jiskří, Algren si padne do oka i se samurajským velitelem Kacumotou (dobrý Ken Watanabe). Sbratří se, když jednoho dne pochopí, že mají "podobný tygří pohled". Přesto jistý podstatný rozdíl mezi oběma zůstává: Watanabe hraje patriotského bojovníka mnohem lépe než Cruise kapitána. Americký idol prožívá Algrenovy počáteční splíny a noční můry s přílišným nasazením a teatrálním narcismem. A když se oblékne do samurajské zbroje, vypadá spíše jako kašpar. O mnoho lépe mu jde zuřivost ve scéně, kdy školí japonský pluk a zkouší odvahu jednoho vojína.
Film se zlepšuje a vybředává z průměru v momentech, kdy jde o mužskou bojovou hysterii a o boj. Ten zvládají autoři s přehledem, a pokud náhodou ne, lze se aspoň dívat na celý šatník samurajských zbrojí a obleků.
Samurajové jako divoši
Snímek Poslední samuraj v podstatě vypráví americkou "ekologickou" pohádku o tom, jak se pár statečných samurajů spolu s Tomem Cruisem jako bílým bratrem postaví civilizačnímu a industrializačnímu šílenství, které zosobňuje chamtivý, vypasený a pěkně zbabělý byznysmen Omura (Masato Harada).
Slovo "poslední" zde navozuje zanikající historickou epochu statečných činů velkých bojovníků. Algren (a s ním diváci) na venkově propadne kouzlu panenského ráje, který je ukazován v barvotiskových malebných záběrech kameramana Johna Tolla. Poznává japonskou exotiku, jejich podivné zvyky a tradice, malebná údolí i japonské "šikovné ruce". Když se Cruise učí s klackem jejich bojovému umění, dostane v několika celkem podařených scénách pěkně za vyučenou.
Naproti tomu hollywoodský americký pohled promlouvá například ze způsobu, jak autoři filmu snímají japonské samuraje. Vidí v nich a v jejich kultuře pouze sympatické divošství. Už srovnávat samuraje s indiány je dost na pováženou - to by si Akira Kurosawa asi nikdy nedovolil, ačkoliv o samurajích točil celý život. Přesto jako v případě Vinnetouových dobrodružství přiznávají režisér Zwick společně s jeho scenáristickým týmem Johnem Loganem a Marshallem Herskowitzem "divochům" sentiment tradičního společenství, jež sice nemělo železnici, ani moderní zbraně, ale žilo se smyslem pro čest a hrdinské skutky.
Amerika laciných obchodníků
Na druhou stranu Amerika je líčena skepticky jako země "laciných obchodníků", kteří si "neváží vlastních válečných hrdinů". Což je v současné politické situaci docela pikantní. Ovšem kdyby se film zbavil tohoto "civilizačního dramatu", které vrcholí v okamžiku, kdy má císař Mejdži (Shichinosuke Nakamura) schválit nebo odmítnout americkou dodávku zbraní, která "kazí" japonskou tradiční kulturu, prospěl by jen sám sobě.
Tvůrci na druhou stranu ukazují, že přečetli nejenom Vinnetoua od Karla Maye: scéna příchodu k vládci je inspirovaná Bertolucciho Posledním císařem, příjezd samurajů do města zase připomíná Sedm statečných Johna Sturgese. A to diváka ještě čeká před dojemným finále i závěrečná bitva, vzájemný masakr vojáků a samurajů, kteří se s meči postaví moderním automatickým puškám. Připomene to, že režisér Zwick (vystudoval literaturu na Harvardu) má za sebou filmy jako Legenda o vášni nebo Odvaha pod palbou.
Co nevidět přijde do našich kin i další samurajský film - japonský Samuraj Takešiho Kitana. Bude zajímavé porovnat Zwickovu pohádku s Kitanovým černým humorem. Americký samuraj zůstal za očekáváním.
Poslední samuraj
USA (2003), 154 min.
Režie: Edward Zwick, scénář: John Logan, Edward Zwick, Marshall Herskowitz, kamera: John Toll, hudba: Hans Zimmer