Poslední díl batmanovské trilogie jde do kin

Tři velkofilmy, které vznikly pod taktovkou Christophera Nolana, jsou totiž na výši jak po stránce režisérské, technologické, tak scenáristické. Klíčové bylo zejména to, že Nolan posunul město Gotham i všechny postavy ze světa komiksu blíže do reality a tím vše učinil uvěřitelnější. Pro diváky pak není problém emočně a intelektuálně následovat hrdiny i antihrdiny po celou dobu stopáže.

Je to patrné na jejich vztahu k Batmanovi (hraje ho Christian Bale) a ještě více na vztahu k jeho protivníkům: Jokerovi (Heath Ledger) z druhého dílu se v živočišnosti téměř vyrovnal Bane (Tom Hardy) z dílu aktuálního.

Celá trilogie je zároveň výrazně „filmová“. Nejvýraznější je v tomto směru takřka dokonalé spojení obrazu a hudby (jejím autorem je Hans Zimmer) v jeden mohutný, organický a epický celek. U málokterého snímku je pak díky tomu tak obrovský rozdíl mezi zhlédnutím v kině a v televizi, neřkuli na počítači.

Výborná je rovněž práce s řazením jednotlivých scén, proplétáním dějových linek či dávkováním humoru. Nolanovi se tak několika cestami povedlo na mnoha místech trilogie odpoutat od předlohy a stvořit dílo, které obstojí samo o sobě. To se o mnoha jiných komiksových adaptacích říci nedá.

Pozice trilogie na hodnotící škále v rámci žánru je tedy jasná. Jak ale obstojí novinka Temný rytíř povstal ve vztahu ke dvěma starším Nolanovým batmanovským filmům, především k vynikajícímu druhému dílu – Temnému rytíři? Tady už tak pozitivní být nelze. Temný rytíř byl výjimečný mimo jiné tím, že pod jeho naleštěným zevnějškem byl cítit vnitřní obsah.

Právě proto, že se film posunul od předlohy blíže k reálnému světu, bublaly v něm otázky po stavu lidské společnosti a snímek dokonce kladl před z akčních scén užaslé publikum i některá zásadní morální a existenciální dilemata.

Z tohoto ale Nolan vycouval už ve svém následujícím blockbusteru Počátek, jenž byl v tomto směru velmi umně a efektně nafouknutým nic, a ve snímku Temný rytíř povstal pod povrchem bublá jen jakási podivná myšlenková směska – míchá se tu víra v lidskost se strachem z těch, kterým se nelíbí zavedené pořádky, respektive z toho, že by se „chudí a bezbranní“ mohli nedej bože obrátit proti „bohatým a mocným“. Jako by si před sebe režisér postavil až příliš obtížný úkol. Vzdáleně to připomíná bezradnost, s jakou bratři Wachowští přistoupili k závěru jiné legendární trilogie – Matrixu. Svou košatostí jim natolik přerostla přes hlavu, že jí přestali stačit.

Nolan se to snaží řešit mimo jiné tím, že se částečně vrací ke komiksové mytologii, sahá k některým příkrým dějovým zvratům a vstříc k závěru se raději řítí čím dál rychleji (na druhou stranu vám díky tomu uběhne 164 minut filmu jako nic). V posledním díle tak zvolna opouští to, co celou trilogii činilo unikátní.

Závěrečné resumé je díky tomu jednoduché: novinka Temný rytíř povstal patří v rámci svého žánru na špičku, ale za dalšími dvěma batmanovskými filmy stejného režiséra přece jen pokulhává.