Článek
V několika sálech zhlédnete 44 obrazů a 12 prací na papíře od mladého čínsko-kanadského výtvarníka a několik vybraných děl Van Gogha.
Výstava nese název „Malba jako poslední útočiště“ a vznikla ve spolupráci Albertiny s Nadací Matthewa Wonga, Van Goghovým muzeem v Amsterdamu a Kunsthausem v Curychu. Probíhá do 19. června 2025.
Co mají ti dva společného?
Vincent van Gogh začne malovat sám od sebe až v pozdějším věku a během krátkých deseti let vytvoří zhruba 900 maleb a 1100 kreseb. Je pracovitý, urputný, asketický, osamělý. Umírá ve věku 37 let.
Matthew Wong, malíř samouk, objeví vášeň pro malování také později, až ve 20 letech. Posedle tvoří posledních 8 let života, jeho dílo čítá 1300 prací. V roce 2017, na výstavě v New Yorku, dosahuje velkého úspěchu a mediálního ohlasu, zajímají se o něj místní kritici. Pracuje v ústraní až do své smrti ve věku 35 let.
Oba trpí depresemi, oba spáchají sebevraždu. „Vidím v něm sám sebe. Nemožnost být součástí tohoto světa,“ odkazuje se mladý umělec Wong k Vincentovi. Spojuje je nespoutané vyjádření emocí, hluboká melancholie a pocit nepochopení.
Jistou podobnost najdeme i v použití barev, husté síti teček a „ornamentálním“ tahu štětcem. Oba také milují na plátně zobrazovat protiklady: den a noc, život a smrt, světlo a tmu, Slunce a Měsíc. Společné je i téma střídání ročního období, objevíme žlutá zralá pole, oblohu plnou hvězd, pohled oknem ven, zobrazení interiéru.
Matthew, na rozdíl od Vincenta, nepozoruje přímo v plenéru, nemaluje konkrétní místa. Zajímají ho imaginární krajiny, prolíná vnitřní a vnější a v posledním roce svého života používá výhradně modré odstíny (obrazy Cesta k moři, Noční přechod, …). Zřejmý je i vliv čínské kultury, kdy černobílou tuší kreslí a maluje na bílém rýžovém papíře.
Když se procházíte sály Albertiny, zjistíte, že obrazy Van Gogha máte „nasáté v sobě“ a věříte jim. Mají hloubku, nepůsobí prvoplánově, cítíte z nich vztek i tichou bolest umělce „tak nějak mimochodem“.
Tvorba Matthewa je expresivnější, přímo na vás „křičí“. Citový zmatek odráží jasné tóny, zářivé kontrasty, vzrušující barevnost a některé obrazy díky tomu vyznívají i trochu nezrale. Přesto je zajímavé hledat mezi Wongem a Vincentem van Goghem tenká spojení, rozdíly, vnitřní nejistoty a možnou inspiraci.
