Hlavní obsah

Popoví hrdinové patří do nitra potemnělého klubu

Každá generace má své hrdiny. Naši dědové a tátové měli Rychlé šípy, další generace Vinnetoua, ta dnešní má zase v oblibě youtubery a influencery. Ti, kteří vyrůstali na rock’n’rollu a popu šedesátých a osmdesátých let minulého století, přijali do svých srdcí jako neohrožené hrdiny zase muzikanty a zpěváky.

Foto: Jan Šída, Právo

Martin Šárovec namaloval mimo jiné i portrét kytaristy Hendrixe (v pozadí).

Článek

Malíř Martin Šárovec jim vzdal poctu prostřednictvím velkoformátových obrazů na výstavě Pop Heroes, která trvá do 3. října. A kde je k vidění? Kde jinde než v pražském rockovém klubu Rock Café, protože tam tyto persony neodmyslitelně patří. V potemnělém interiéru se jejich tváře návštěvníkům zjevují jako v nějaké bizarní obrazárně nebo dekadentním panoptiku.

Každé z dvanácti děl skrývá dvanáct příběhů lidí, kteří se v životě pohybovali po hraně břitvy (někdy i za ní) a nebyli rozhodně žádnými Mirky Dušíny, když už jsme vzpomínali Rychlé šípy.

Lemmy Kilmister (jeho obraz je součástí výstavy), předák britské kapely Motȍrhead, říkal, že špatní hoši zajímají svět. A měl pravdu, odvrácená strana je vždycky pro lidi atraktivnější, byť sebedestrukce vede většinou na hřbitov. Proto je většina hrdinů na plátně už dávno po smrti.

Hned na začátku je zpěvák skupiny Queen Fredie Mercury, který, jak známo, zemřel v roce 1991 ve věku čtyřiceti pěti let. Autor ho proto nepojal jako frontmana plného sil s jiskrou v oku a šviháckým knírkem, ale jako člověka, kterému klepe smrt na rameno.

Má pohublou tvář, sevřené rty a smutné temné oči, které vědí, že osud se naplnil. Šikmo naproti visí portrét krále rock’n’rollu Elvise Presleyho. Je skoro k nepoznání, má oteklou tvář a úzké šikmé oči. I on už je jednou nohou na druhé straně.

To Jimi Hendrix, elitní člen klubu 27 (společně s Janis Joplinovou, Jimem Morrisonem nebo Brianem Jonesem), do nějž patří všichni, kteří zemřeli ve dvaceti sedmi letech, už působí jinak. Jeho oči se dívají také do prázdna, ale v rudém saku a v černém širáku evokuje spíše černého mága než rockového hudebníka. Jedovatě zelená šmouha přes jeho levou tvář připomíná fakt, že kytarista užíval psychedelické drogy.

Rozesmátý Michael Jackson je na plátně zachycen jako mladý usměvavý sympaťák s jasnýma a veselýma očima. Kdo zná jeho životní peripetie, vidí další vizuální i ideové roviny. Marilyn Monroe je zobrazená z profilu téměř ve stylu klasických barokních pláten. Malíř jí ale přidal rudou šmouhu visící z jejích smyslných rtů. Jako kdyby chrlila krev a ta vytékala na její andělské tělo.

Být popovým či rockovým hrdinou znamená být kometou na nebi šoubyznysu. To znamená rychle zazářit, a nakonec nekompromisně shořet.

Výběr článků

Načítám