Článek
Proslulé Slunečnice, zářivé Hvězdné nebe i další van Goghovy malby totiž už dlouho ztrácejí lesk. Tým pod vedením Belgičana Koena Janssense nyní nabídl aspoň vysvětlení tohoto znepokojivého jevu: může za něj složitá chemická reakce, vyvolaná ultrafialovým zářením.
Zkoumání záležitosti se odehrávalo dost neobvykle. Vědci si totiž museli nejdříve opatřit tuby chromové žluti staré téměř 150 let. Když barvu nanesli na plátno, které pak po 500 hodin ozařovali ultrafialovou lampou, odhalili podobný degradační proces, jaký ničivě postihuje van Goghovy slavné malby.
Pak už zbýval jen krůček k vysvětlení, které zveřejnil časopis Analytical Chemistry: ultrafialové záření měnilo chemické vazby chrómu, což mělo na barvu viditelný vliv. Až poté vědci mohli odebrat i malé vzorky žluti ze dvou van Goghových pláten.
Podaří se vrátit obrazům lesk?
Zkoumání vzorků pomocí ultratenkých rentgenových paprsků (do jednoho vlasu by se jich vešlo asi sto) následně potvrdilo, že van Goghovy malby i „rekonstrukční“ vzorky vědců mění barvu chemicky týmž procesem.
Před ním a jeho kolegy teď ovšem stojí daleko větší úkol – chemickou cestou zvrátit nežádoucí reakci a pokusit se obnovit původní podobu malby. „Další experimenty jsou už na cestě. Chceme samozřejmě pochopit, jaké podmínky podporují redukci chrómu a zda je nějaká naděje vrátit pigmenty do původního stavu,“ uvedl Janssens.
Vědci zatím příliš nemluví o tom, zda je to technicky vůbec možné. Pokud ale jejich úsilí ztroskotá, zbude jediná cesta k záchraně vzácných maleb – jejich uložení do trezoru, kam UV záření neproniká.
O problému s nestálou chromovou žlutí se vědělo už ve van Goghových dobách a už tehdy byla k dispozici alternativa, kadmiová žluť. Na ni ale umělec, který žil v letech 1853–1890, prostě neměl. Zářivou žluť začal rozsáhle používat, když odešel z rodného Nizozemska do slunečné Francie.
