Článek
S muzikálem nemá inscenace v Gombárově režii ale nic společného, nejvýstižnější je označení revue s písničkami s tím, že právě písničky jsou tím nejlepším, co inscenace nabízí, a to jak po stránce textové, tak i hudební (Roman Holý).
Bohužel jsou spíš tím jediným, co stojí za zmínku. Text Romana Sikory a Dodo Gombára je totiž nesourodým slepencem rádoby vtipných, rádoby hluboce moralistních a rádoby šokujících historek ze života intelektuálů, kteří po vzoru svých předlistopadových kolegů hledají (opět nuceně?) svou realizaci v dělnické a společností opovrhované profesi popelářů. Příchod nováčka Mladého (Tomáš Červinek) je důvodem, proč a komu ty historky vypravovat, respektive přehrávat. A to, že jsou prošpikované vulgarismy, krotce předváděným sexem i erotikou např. v podobě nahé zadnice Roberta Jaškówa či striptérské show Patrika Děrgela (fanynky šílí!), nemůže zakrýt fakt, že text je plný naivního prvoplánového moralizování a zároveň laciných vtípků, jež mají zřejmě přinést témata „oslavy zázraku lidství“ a „prachobyčejné člověčiny“, která dramaturg Libor Vodička přičinlivě inzeruje v programu. To poslední se skrývá nejspíš v patetickém závěru, kdy popelářští parťáci poté, co dramaticky zachrání plačící dítě z popelnice, vzápětí brutálně ukopou Mladého.
Mělo-li to být hrabalovské ponoření „na dno“ dnešní společnosti, pak zůstalo u povrchu, po němž plavou slova i špílce jako odpadky, jen uvaděčky navlékly zbrusu nové popelářské uniformy a do hlediště se snaživě pouští popílkový kouř. Zaklínat se v programu Brechtovým epickým divadlem, jakož i středověkým miráklem je jen troufalá, leč nenaplněná ambice.
40%
Roman Sikora - Dodo Gombár - Roman Holý: Popeláři
Režie: Dodo Gombár, libreto: Roman Sikora a Dodo Gombár, hudba: Roman Holý, scéna: Marek Hollý, kostýmy Lenka Odvárková, dramaturgie: Lucie Kolouchová a Libor Vodička. Premiéra 7. března 2015 ve Švandově divadle Praha.