Pop music: Těžké hledání cesty, kterou jít dál

Nesporně největším objevem roku je pražská folkrocková skupina Jelen. Nejprve vydala úspěšné minialbum, potom debutovou desku Světlo ve tmě, následně zamířila na letní festivaly a rok končila se slibným fanouškovským zázemím jako host akustického turné skupiny Divokej Bill a ještě nahrála znamenitý duet Co bylo dál? se slovenskou zpěvačkou Janou Kirschner.

Od začátku roku se hlásili skvělými albovými počiny i další. Michael Kocáb si splnil svůj metalový sen na desce After -shocks, kterou nahrál se zahraničními hvězdami Proudfootem, Donatim a Sheehanem, Tomáš Klus se vrátil s povedeným počinem Proměnamě, Vypsaná fixa přesvědčila o své originalitě na desce Krásný smutný den.

Později se k těmto dobrým kolekcím přidali s těmi svými ještě Wohnout v podobě nahrávky Laskonky a kremrole, Lenka Dusilová se skupinou Baromantika v podobě asi nejlepší letošní české desky nazvané V hodině smrti, také Zrní (Následuj kojota), Vojta Dyk a B-Side Band (Deska) nebo Aneta Langerová (Na Radosti).

K dobrým zprávám roku dlužno přičíst, že Kabát v září odehrál na Vypichu v Praze výroční koncert pro rekordních osmdesát tisíc diváků a v prosinci se na scénu vrátili (a podle aktuálních zpráv na ní nadále zůstanou) legendární české formace Stromboli a Nová Růže.

Českými slavíky se letos opět stali Lucie Bílá, Karel Gott a skupina Kabát, objevem roku je talentovaná Elis.

Horší zprávou je, že nepřibyla další nová jména, tedy umělci, z jejichž prvních písní by bylo patrné, že mají budoucnost.

Snad by jimi nicméně mohla být poprocková kapela Slza, která zatím vydala jedinou písničku, nebo formace Calm Season, jež se přihlásila celým albem.

Zahraniční mainstreamovým hvězdám to letos moc nešlo. Ve výročních tabulkách slávy se střídají mnohé, nicméně důraz se kladen zejména na povedená alba Eda Sheerana (jmenuje se X), George Ezry (Wanted on Voyage), U2 (Songs of Innocence) či Sama Smitha (In The Lonely Hour). Druhý a posledně jmenovaný jsou nováčky, což je dobrá zpráva. Horší ale je, že jejich počiny nejsou až tak výrazné, aby bylo možné diskutovat o jasných hvězdách budoucnosti.

Možné to není ani v případě rockové skupiny Royal Blood. Za její první album ji letos mnozí vynášeli rovnou do nebe. Na té desce jsou ale zvuky a postupy ze šedesátých až sedmdesátých let, stejně tak riffy, které už předtím někdo hrál. Uvedená dvojice si zaslouží úctu především za to, že připomněla kořeny, ke kterým by se současný rock měl vrátit.

Ukázalo to i nové album Australanů AC/DC. Jmenuje se Rock or Bust, je na něm všechno tak, jak u téhle kapely vždycky bylo, a je to jedna z nejlepších rockových desek roku 2014.

Roku, ve kterém odešli Joe Cocker, Pete Seeger, Johnny Winter, Tommy Ramone, Jack Bruce, Petr Hapka, Petr Skoumal či Iveta Bartošová.