Článek
O výstavě Van Eycka byl informován snad celý svět. O to rozhořčeněji reagoval deník La Libre Belgique: „Nejtvrdším šokem pro nás bylo uzavření této nádherné výstavy. Katastrofa. O to větší, že návštěvníci si předem rezervovali tisíce vstupenek.“
Oficiálně má být prodloužena do roku 2021. Podle belgického deníku ale desítky zapůjčovatelů odmítly zápůjčky prodloužit a znovuotevřená výstava tak má být okleštěna.
Optimističtěji se jeví situace ve Francii. Pařížský Louvre má otevřít 6. července. Výstavu Od Donatella k Michelangelovi posunul na říjen. Muzeum Quai Branly, jehož budovu navrhl architekt Jean Nouvel, inauguroval ho prezident Jacques Chirac a je věnované mimoevropským kulturám, otevřelo už začátkem června výstavou Kout železo. Umění afrických kovářů. Zahájení výstavy Olmékové a kultury Mexického zálivu je posunuto na říjen.
Pár kroků vedle Muzea Quai Branly stojí Eiffelovka, nejnavštěvovanější monument na světě. Díky své observatoři a vysílací stanici na vrcholku se zásadně podílela na porážce Němců v první světové válce. Hlásí, že bude otevřena koncem června.
Na znovuotevření pařížského Centre Georges Pompidou je třeba počkat do 1. července. Provoz má být zahájen výstavou Christo a Jeanne-Claude. Paříž!. Christo, umělec bulharského původu, a jeho žena a spolupracovnice JeanneClaude prosluli zahalováním významných a obrovských budov do plátna.
Letos měl Christo v plánu zahalit v Paříži Vítězný oblouk. Nedávno zemřel, jeho žena také už nežije. Umělec si přál, aby se plánu chopil někdo jiný. Lze jen držet palce.
Mezi zlaté hřeby pařížské výstavní sezony patří i otevření budovy filmového klubu Cinématheque Française, kterou projektoval Frank Gehry. Ten se podílel i na konstrukci Tančícího domu v Praze. Cinématheque zahájí provoz 15. července přehlídkou věnovanou Louisi de Funesovi. Upozornit má hlavně na hercovu všestrannost.
Louis de Funes zdaleka není jen groteskní četník ze Saint Tropez nebo šéf Grand Restaurantu pana Septima komandující pikolíky. V programu stojí, že uměl ztělesnit a zesměšnit všechny: „Buržousty i proletáře, politickou pravici i levici, extrémní pravičáky i extrémní levičáky a také figury všech generací.“
Zámek Chambord, vyzdobený největším počtem věží i věžiček a nejkrásnější ze všech zámků na Loiře, zobrazil na reklamním plakátu svého zakladatele, krále Františka I., s rouškou. Francouzský král by si možná rád nasadil škrabošku na královský maškarní ples. Na rozdíl od dnešních politiků a policajtů, dolujících v Lucembursku za nenošení roušky v autobuse z člověka pokutu 145 eur, by ale uměnímilovný francouzský monarcha na vnucování dusivého náhubku reagoval s nevolí.
Uměleckohistorické muzeum ve Vídni, v němž jsou mimo jiné k vidění díla italského umělce Giuseppeho Arcimbolda, působícího na pražském dvoře císaře Rudolfa II., odškodňuje návštěvníky za prodlení milým způsobem. Od 30. května do 30. června je vstup dobrovolný. Zve podle hesla „zaplaťte, kolik chcete“. Kdo platit nemůže nebo nechce, nemusí. Rakouský spisovatel Thomas Bernhard v knize Staří mistři vynadal
Rakušanům za to, že ve Vídni nemají ani jednoho Goyu. Kdo chce vidět Goyu, musí hlavně do muzea Prado v Madridu. Ale nemůže.
Španělsko prý otevře hranice až 1. července. Takže je třeba se spokojit s Vídní. A se vstupným podle vlastní volby. A s Arcimboldem. Bez Goyi.