Článek
Pokáčova rychlovka Frekvence 1 je pořad, v němž představujete písničky napsané na aktuální téma. Jaká je to práce?
Loni se mi ozvali lidé z Frekvence 1 s tím, že by se mnou rádi spolupracovali. Padly návrhy, abych moderoval nějaký pořad či psal a četl krátké glosy. Nakonec jsme se dobrali toho, že budu jednou za čtrnáct dnů připravovat písničku s textem na aktuální téma, takzvanou rychlovku. Původně chtěli, abych to dělal každý týden. To jsem ale vyhodnotil jako nemožné.
Podobné písně jsem psal vždycky rád, nicméně jsem se k jejich tvorbě moc neměl. Nemají totiž dlouhou životnost. V aktuálním období se těší zájmu, ale za dva měsíce už málokdo ví, o co v nich šlo.
Díky spolupráci s rádiem jsem se k nim vrátil. V podstatě jde o písničkové glosy, které se mi tvoří skvěle. Jen vždycky doufám, že jejich aktuálnost vydrží. Odevzdávám je totiž ve středu a vysílají se v pátek. Pokaždé se modlím, aby se v mezičase něco velkého nestalo, protože by bylo hloupé, kdyby se hrála píseň, jejíž aktuálnost už je trochu passé.
Zahrají na vinicích a v kempech. David Koller, Anna K, Pokáč a jiní míří na neobvyklá místa
Je pro vás snadné vymýšlet slova a melodie na aktuální téma?
Jde mi to stejně jako vymýšlet písničky bez konkrétního zadání. Obecně jsem vždycky rád, když mám téma. U rychlovek to řeším tak, že se vždycky ujmu horkého společenského nebo politického problému a nechám se jím takříkajíc vést. Zdá se mi, že vzniklo více dobrých rychlovek než těch průměrných.
Na téma koronavirus jste napsal hned tři. Bylo to pro vás jako pro tvůrce motivující?
Bylo, protože se najednou dělo něco velkého, i když ne úplně příjemného. Na začátku jsem sice neměl pocit, že bych chtěl o koronaviru psát, ale jak se situace zhoršovala, nebylo možné se tomu vyhnout.
U rychlovek jsou důležité dvě věci. První je dobré téma a druhou to, jak se téma pojme. První koronavirová píseň se jmenovala Jak na koronavirus. Byl to takový odlehčený návod, jak s ním bojovat. Následovala Co dělat během karantény, což byl zase návod k tomu, jak naložit s volným časem. A na Velikonoce vznikla skladba Veselé Covidonoce.
Určitě by bylo možné pojmout karanténu ještě mnoha dalšími způsoby. Bylo to opravdu dost silné téma. Ale na své další album si asi písničku o koronaviru nesložím.
Pokáč
Koronavirové písně jste nenapsal jen vy. Sledoval jste, jak si s tím tématem poradili vaši kolegové z branže?
Všichni na to šli dobře, podle mě nevznikla píseň, která by byla vyloženě průšvihová. Líbilo se mi, jak zafungovala Dej si roušku od kapely Mirai a Nikol Štíbrové. Byla zveřejněna v době, kdy si lidé na roušky zvykali, a mám pocit, že na mnohé z nich měla pozitivní dopad v tom smyslu, že se rozhodli je nosit. Padla prostě na úrodnou půdu.
Je ve vašem dlouhodobém koncertním repertoáru písnička, kterou jste původně napsal na aktuální téma?
Před dvěma lety jsem napsal CTRL C + CTRL V = A, která byla inspirována kauzou zkopírování diplomové práce tehdejší ministryní Taťánou Malou. V tu doby na ni byly skvělé ohlasy a já si řekl, že ji budu na koncertech hrát. Fungovalo to ale asi tři týdny, potom jsem ji musel vyřadit, protože lidé na tu kauzu zapomněli.
Podobné to bylo s písní Nikde žádnej sníh. Byla napsaná na mé album a v původní verzi textu byl verš: Ježíšek už dnes nese dárky pro děcka, snad nepoletí přes vzdušný prostor Turecka.
V tu dobu to bylo poměrně vtipné, protože ve vzdušném prostoru Turecka bylo sestřeleno ruské letadlo. Jenže rok poté už lidé vůbec nevěděli, jaký má ten verš kontext.
Od té doby si na to dávám pozor. Písně na aktuální téma jsou v mém koncertním repertoáru obvykle zhruba měsíc, potom je vyřadím.
V květnu jste zveřejnil charitativní duet s Annou Slováčkovou nazvaný I když jsme plešatý. Co vás k tomu vedlo?
V lednu jsem měl schůzku se svým manažerem Tondou Milatou a on mi řekl, že možná bude zastupovat i Aničku Slováčkovou. Dodal, že je skvělý a inspirativní člověk, a já si potom našel pár článků o ní a přečetl si pár rozhovorů. Líbilo se mi, jak srdnatě bojuje s rakovinou a že je v tom inspirací pro další lidi, které ta nemoc postihla také.
Po tom mě napadlo, že kdybych dostal smysluplný nápad, mohli bychom spolu nazpívat písničku o našem společném hendikepu, holých hlavách. Samozřejmě s vědomím, že u každého z nás jsou za tím jiné důvody. Relativně brzy jsem nápad dostal, napsal píseň a poslal ji svému manažerovi, aby ji pustil Aničce. Ta byla nadšená, a tak jsme se dohodli, že ji spolu nazpíváme.
Měli jsme ji připravenou už v lednu. Hned jsme ji nevydali kvůli tomu, že jsem byl v únoru na turné v Austrálii, a když jsem se vrátil, přišel koronavirus. Nakonec jsme se ale dohodli, že není důvod její vydání dál odkládat, a v květnu jsme ji pustili ven.
Veškerý zisk z ní dáváme na konto projektu Můj nový život, který podporuje dětské onkologické pacienty.
Pokáč
Jaké bylo turné v Austrálii?
Turné českých hudebníků v Austrálii pořádá téměř každoročně tamní promotér Petr Vítek. Pozval tam už Chinaski, Karla Gotta, Jaroslava Duška a další. Každý rok si vybere jednoho českého umělce a připraví pro něj vystoupení ve městech, v nichž žijí české komunity.
Tentokrát se ozval mně, já byl pro a v únoru jsem spolu se svou přítelkyní odletěl na pět koncertů. Některé byly lepší, jiné horší, ale obecně to byl velký zážitek. A měli jsme štěstí, protože jsme se vrátili asi čtrnáct dnů předtím, než bylo zakázáno cestování.
Budete v létě koncertovat u nás?
Rozhodnutí vlády zvýšit počet lidí na kulturních akcích a zrušit rozestupy mezi nimi dává naději, že následující týdny pro mě opět budou pracovní. Na červen a červenec mám naplánovaných už asi třicet koncertů a doufám, že to nic nepřekazí. Přestože jsem doma neplakal do polštáře a nenaříkal, že nemám koncerty, chyběly mi a těším se na ně.
Může se vám hodit na Zboží.cz: