Článek
Vaše nové album se jmenuje Everybody Loves A Happy Ending (Každý má rád šťastné konce). Co vás vedlo k právě tomuto pojmenování?
Připadalo nám, že to je celkem vtipný název. Vystihuje momentální situaci v kapele. Před časem jsme se s Curtem Smithem rozešli a nyní jsme zpátky s novou deskou. Takže titul tak trochu komentuje náš comeback.
Jaká byla příčina vašeho rozchodu?
Strávili jsme v kapele příliš mnoho času a byli jsme z toho všeho už unaveni. Natáčení alba The Seeds Of Love stálo spoustu peněz a bylo velmi vysilující, potom turné, klipy... Nerozpadli jsme se z jednoho jediného důvodu, hrálo v tom roli hodně věcí.
Čím jste se zabýval před prací na comebackovém albu?
Rozešli jsme se v roce 1990. Já sám jsem vydal dvě desky už bez Curta. Byly docela úspěšné. Poté jsem se zabýval produkcí a zkoušel si různé věci v domácím studiu.
Domníváte se, že nové album zopakuje úspěch starých desek Tears for Fears?
Věřím tomu, opravdu. Před časem jsme jeli turné ve Státech, vystupovali jsme v různých televizních pořadech a zjistili jsme, že se tam výborně prodává náš kompletní katalog.
Vaše nové skladby jsou velmi klidné, vyzrálé, sebejisté a dospělé. Kopírují momentální situaci v kapele?
Pocta sobě i Beatles
Jedna z nejlepších skupin epochy new romance a synthy popu první poloviny osmdesátých let se vrátila v plné síle a s chutí. O tom, že je neztratila, svědčily sólové počiny Rolanda Orzabala a Curta Smitha v mezičase.
Je patrné, že jejich nejslavnější album The Seeds Of Love z roku 1989 ovlivnila tvorba skupiny Beatles. Cosi podobného platí o novince. Pokud v jednom z rozhovorů k desce Orzabal řekl, že "prvně jmenované album napsal John Lennon a novinku Paul McCartney", v podstatě nelhal.
Tears For Fears neztratili kvalitu svého tradičního popového zvuku. Nechali se jím unášet, zmodernizovali jej, nicméně gros jejich písní tvoří především zatraceně chytré melodické popěvky.
Navíc jsou to hudební perfekcionisté. Do studia si pozvali dost hostů na to, aby Everybody Loves A Happy Ending nenabízelo po zvukové stránce jediné hluché místo. Přežité tendence být kapku ambientní nahradila zvuková celistvost. Přičtěme příjemné písničky s nevtíravým -řekněme civilním - hitovým potenciálem i pozoruhodné vokální linie a radujme se z dobré sbírky starých pardálů.
Tears For Fears: Everybody Loves A Happy Ending
Warner Music, 62:38
(jaš)
Určitě, hodně jsme si natáčení užívali, nálada v kapele je opravdu velmi dobrá. Myslím si, že se pohoda při práci otiskla do zvuku nahrávky.