Článek
K úvahám, jak by měla vypadat moderní vánoční pohádka, aby se líbila celé rodině a vyrovnala se archivnímu fondu, o který se perou všechny stanice, poskytne letos Česká televize dva nové tituly, které jako by si ze všech těch řečí udělaly téma.
Království české pohádky se rozprostírá na široširé pláni mezi barvotiskově vykresleným Mrazíkem a anglo-americkou fantasy – a vždy je v něm i veselo. To je vzkaz režiséra Karla Janáka, jehož Dvanáct měsíčků odvysílá ČT ke štědrovečerní večeři. Klasická předloha Boženy Němcové by na celovečerní film nevydala, a tak se scénář rozrostl o zuřivý boj celé vesnice o bohatého ženicha, v němž Maruška z donucení pomáhá nevlastní sestře. A protože se motivy dotýkají několika oblíbených titulů, natočil režisér snímek plný filmových citací.
Lyrický tón čerpá z Popelky a komediální hlavně z Mrazíka, zvolená groteskní stylizace je však od ruské pohádky natolik daleko, aby to divák dokázal ocenit jako originální inspiraci.
Marie Majkusová a Roman Vojtek coby Maruška a uháněný ženich našli vyrovnanou polohu mezi lyrikou a jemnou nadsázkou. A přestože obrazovku postupně herecky ovládne komediální dvojice Veronika Žilková a Ivana Korolová jako macecha a rozmazlená dcerka, všichni čtyři spolu hrají tak, že obě roviny se nenásilně prolínají.
Ivan Trojan jako věčný lhář
Režisér Šťastného smolaře Jiří Strach nezaujal k svému příběhu takový odstup jako Janák, ale i jeho božíhodový film se dotýká české pohádkové tradice. Scénář Marka Epsteina podle námětu Mateje Mináče plný slovních hříček se na cestě od klasiky k dnešní pohádce nevydal tak daleko do současnosti ani na západ, ale jemně připomíná náladu čapkovských i werichovských pohádek nebo zemanovského Barona Prášila.
Vypráví pomaleji a v jeho groteskním tónu se setkává jemná nostalgie s vykřičenou i ošuntělou cirkusáckou barevností, která v nejvypjatějších momentech tuhne v až mrazivý škleb. Černý humor však příběh vždy vrací do základní komediální roviny, kde šťastné spojení tvoří trojúhelník – Ivan Trojan, který jako protřelý kumpán mladého kominíka pohádce herecky dominuje, Filip Cíl jako dotyčný smolař s čistým srdcem a Jiří Dvořák coby ledově zuřivý tyran Carlos – a jiskří to i při setkání s Josefem Somrem v menší roli hrobníka a rakváře.
Jakpak asi přijme oba osobité pohledy na domácí tradici onen televizemi vzývaný konzervativní divák?