Článek
Známý bouřlivák žijící ve Švýcarsku je totiž po svých moskevských studiích a varšavské Chopinově soutěži v roce 1980, kde nepostoupil do finále, což vyvolalo nevídaný rozkol v porotě a protesty publika, symbolem geniality spojené s častými excesy typu neplnění smluv a odchodů z pódia. Stal se velkým enfant terrible piana a dosud se pražským koncertům vyhýbal. Organizátorům festivalu se to podařilo úspěšně narušit, interpret navíc vystupoval velice přístupně a sympaticky.
Pro svůj recitál si vybral velice náročný program s díly Bacha, Beethovena, Chopina či Ravela a vyvolal u publika i u přítomných klavíristů dost rozporuplné reakce. Pogoreličova hra je směsí geniality a některých průměrných momentů, což ne každému může vyhovovat. Začal skvěle stylově podaným Johannem Sebastianem Bachem a jeho Anglickou suitou č. 3 g moll. Následoval diskutabilní Beethoven (Sonáta č. 11 B dur), po pauze přišel nevýrazný Chopin (Barkarola fis dur a Preludium cis moll) a zakončil geniálně podaným cyklem Maurice Ravela Kašpar noci, který vyvolal po právu nadšení publika.
Pogorelič tak i v Praze potvrdil rozporuplnost, ale tak to u skutečných osobností bývá. Pořadatelům festivalu lze jen poděkovat, že ho do naší metropole přivezli, takže si můžeme konečně odškrtnout další hudební světovou osobnost. V pondělí festival zakončil koncert Estonského symfonického orchestru.