Článek
Všechno v Dlouhé děje se v kontinuitě. Hráči navazují na loňské Stroupežnického Naše furianty. Ti nasvítili skrčkovství a bezútěšný český duchovní malosvět, zatímco Gogolovo téma líčí poměry v zemi, kam nás mocní zase směrují a kde i podvodníky okrádají ještě větší podvodníci.
K dubisku na východ
Nedávná oprsklá inscenace Hráčů v režii Roberta Bellana v Hradišti - Gogolovi zavšivení a zablešení hrdinové se neustále drbou a močí do koryt, po vzoru pana prezidenta kradou propisovačky - přitom ukázala, že hrát je prvoplánově a s hloupými aktualizacemi může znamenitou komedii zničit.
Jiří Wohanka (Utěšitel), Pavel Tesař (Glov ml.), Tomáš Turek (Krugel), Jan Meduna (Icharev) a Miroslav Táborský (Švochněv)
Bornova úprava nepřekonatelného překladu Leoše Suchařípy je zcela po duchu dramatikova textu, v němž sebevědomého falešného hráče Ichareva napálí a oholí venkovská parta. Až do poslední chvíle si myslí, že ošidil on je.
Režisérovy zásahy do dialogu jsou citlivé. Divák má pořád pocit, že to vlastně tak doslova Gogol napsal. Místy mráz po zádech běhá, protože do všech koutů u nás znovu rozlezlé politické, hospodářské a právní gaunerství ožebračující sociálně slabší vrstvy se strašlivě podobá společenské bezvýchodnost evropského východu.
Jan Meduna (Icharev), Jiří Wohanka (Utěšitel), Pavel Tesař (Glov ml.), Miroslav Táborský (Švochněv), Tomáš Turek (Krugel) a Martin Matejka (Alexej)
Už jsme zase zapomněli na Havlíčkovo vystřízlivění z panslavismu po jeho návštěvě Ruska. On byl první, kdo k nám Gogola varovně uvedl jako praktický kurz poznávání nevyléčitelnosti východního samoděržaví… Jen kdybychom nebyli tak nepoučitelní.
Aktuální na dlouho
V Dlouhé dorostli herci k tlumočení varovných tónů, které Hanuš s Bornou dokázali jemně akcentovat našimi zkušenostmi ze 70. let, obohacenými o mafiózní ovzduší dneška, které Utěšitelova karbanická parta předznamenala už ve 30. letech 19. století.
Tomáš Turek (Krugel), Miroslav Táborský (Švochněv), Ivana Lokajová (Zamuchryškina), Jiří Wohanka (Utěšitel) a Jan Meduna (Icharev)
Jiří Wohanka (Utěšitel), Miroslav Táborský (Švochněv), Tomáš Turek (Krugel), Jan Meduna (napálený Icharev) a jejich pomocníci (Vlastimil Zavřel, Pavel Tesař, Martin Matejka a další) – jsou týpky k pohledání. I když se jim na prvních reprízách karetní triky bortily pod rukama...
Lépe než politické polemiky osvětlují Gogolovi Hráči, proč není dobré šilhat k východu. Aktuální jsou. Bojím se, že na dlouho.