Článek
V doslovu ke své knize Kate Listerová píše, že dnes žijeme, pokud jde o sex, v nejsvobodnější době v dějinách. Lidé mohou o své sexualitě hovořit tak volně jako nikdy předtím. „Nikdy jsme nebyli ochotnější mluvit, naslouchat a respektovat hlediska a zkušenosti druhého.“ To samozřejmě platí jen pro západní země, ale i v nich nadále žijí rozsáhlé subkultury, které liberální přístup k sexu odmítají.
Listerová možnost mluvit o sexu svobodně využívá dosyta – jen pohled do obsahu knihy, v němž najdeme kapitoly nazvané Dějiny klitorisu, Orgasmus a onanie, Vibrátory a viktoriáni, Dějiny vaginálních výplachů či Dějiny ochlupení, naznačuje, že to bude opravdu jízda.
Autorka toho ví o sexu rozhodně více než hlavní hrdinka kultovního seriálu Sex ve městě a stejně jako ona se nebojí zeptat. Woodyho Allena kupodivu necituje, ale styl jejího odborného textu s jeho lapidárními přirovnáními a sarkastickými pointami se někdy dost blíží právě Allenovým povídkám.
A hned zde vzdejme hold také mistrovskému překladu Petry Diestlerové, která dokázala do češtiny výborně převést erotický slang moderní i středověké angličtiny.
Ženský pohled na věc
Kdybychom měli autorčin přístup k historii sexu stručně charakterizovat, pak by se dal nazvat obranou a reflexí ženského pohledu na věc. Hned v první kapitole se Listerová zabývá „ošklivým slovem pro ošklivou věc“ – dějinami kundy.
Slovo, které v češtině proslavil Miloš Zeman, když chybně přeložil mírnější anglický výraz pussy, je v knize použito 213krát. Autorka nás provádí rozsáhlým etymologickým a historickým exkurzem a dochází k tomu, že ku*da (cunt) je „možná považována za vulgární slovo, ale je to slovo staré a poctivé. A také původní: všechno ostatní přišlo až potom“.
Historie vaginy, klitorisu a panenství zabírají prvních 120 stran knihy, teprve pak přijde řada na penisy. Autorka se tu věnuje také několika málo známým a dost bizarním fenoménům. Za prvé lékařským zákrokům, při nichž byla ještě před sto lety mužům transplantována opičí varlata s cílem vrátit jim ztracenou vitalitu.
Vzhledem k tomu, že použitelných opičáků nebylo dost, docházelo v této době v Chicagu dokonce k únosům mužů a násilnému odřezávání jejich žláz, které pak byly zřejmě použity pro „omlazení“ movitých zákazníků – pachatelé nebyli nikdy odhaleni (a procedura pacienty spíše ohrožovala na životě, než aby jim vrátila ztracenou sexuální sílu).
Druhou málo známou kapitolou z „historie penisu“ jsou pro autorku středověké testy impotence, které prováděly soudy najaté matrony pomocí vizuální i manuální stimulace.
Podobných zajímavostí obsahuje kniha nepřeberně. Autora těchto řádků například dost překvapilo, že jeho oblíbené kukuřičné lupínky byly vynalezeny jako lék proti masturbaci. „Kellogg byl přímo posedlý ,hraním s čudlou‘ a jeho kukuřičné lupínky byly určeny k tomu, aby potlačily chtíč a vyléčily chronické masturbátory.“
Dr. Kellogg (1852–1943), americký průkopník zdravé výživy, své lupínky předepisoval pacientům na „zklidnění hormonů“ spolu se studenými koupelemi, pravidelným cvičením a jogurtovými klystýry. Zda tím v léčbě „chronických masturbátorů“ dosáhl nějakého výsledku, autorka neuvádí.
Kolo jako nástroj emancipace
Je očividné, že některé věci do dějin sexu patří, třeba vibrátory nebo umělé panny, ale napadlo by vás, že se tam ocitne obyčejný bicykl? Autorka podrobně ilustruje, že v 80. a 90. letech 19. století bylo v Anglii jízdní kolo silným nástrojem ženské emancipace. Proti tomu, aby na kolech jezdily ženy, se zvedla silná vlna odporu ze strany lékařů a mravokárců.
První tvrdili, že jízda na kole může způsobit poškození dělohy, vaječníků či narušit menstruační cyklus. Druzí, kteří se nezřídka rekrutovali rovněž z medicínských kruhů, pak varovali před tím, že jízda na kole u žen „vyvolává či upevňuje návyk masturbace“.
„Představa ženy sedící obkročmo na bicyklu, s odhalenými lýtky a ňadry nestaženými korzetem, se sedlem mezi nohama, to byl nepopiratelně sexuální obrázek.“ Ženy se naštěstí nedaly odradit a za pár desítek let se celá tahle morální panika zdála už jen směšná.
Autorka vyvrací také dva zakořeněné mýty. První, že prostituce je nejstarší řemeslo. Označení „nejstarší řemeslo“ pro prostituci použil poprvé až Rudyard Kipling v roce 1898 v povídce Na městské hradbě. Antropologické výzkumy ale ukazují, že mnohé kultury – například novozélandští Maorové – prostituci vůbec neznaly, dokud nepotkaly bělochy.
Nejstarším „řemeslem“ je podle Listerové medicína, léčba nemocných existuje univerzálně napříč všemi kmeny a kulturami. Prostituce podle autorky sice není nejstarším řemeslem, ale připouští, že sex je možná nejstarší měna. „Sex tu byl s námi vždycky, vždycky jsme ze sexu čerpali potěšení, a proto jsme sex vždycky směňovali.“
Druhým vyvráceným mýtem je rozšířená představa, že vibrátor vynalezli viktoriánští lékaři, kteří „léčili“ hysterické ženy tím, že je manuálně přiváděli k orgasmu, a dostávali z toho křeče do prstů. Autorka rozborem lékařských textů z 19. století ukazuje, že hysterii tehdejší lékaři masáží vulvy vůbec neléčili a dobové masážní strojky byly určené k masírování úplně jiných partií těla. Škoda, historka to byla pěkná.
Zajímavě autorka interpretuje dějiny depilace, které dává do souvislosti s ošacením, jež skrývá stále menší část těla. „Holení nohou se rozšířilo s tím, jak se zkracovaly sukně, a když se spodní prádlo smrsklo na něco, co by se dalo použít místo zubní nitě (zdravíme tanga), zmizelo i pubické ochlupení.“
V dnešní době pak jsou chlupy na ženském těle projevem subverze. „Když si v kalhotách pěstujete nového člena skupiny ZZ Top, často se to považuje za huňatý vztyčený ukazováček směrem k patriarchátu, který vás nutí doslova rvát si chlupy.“
Co znamená ne
Kniha nemá encyklopedický charakter a autorka v doslovu výslovně uvádí, že nebylo její ambicí napsat „vyčerpávající dějiny sexu“. Přesto je pozoruhodné, jak některé důležité aspekty sexu v knize chybí. Není tu třeba tematizován sex v umění a pornografii. Také tu nenajdeme kapitolu, která je bolestně aktuální s každým dalším válečným konfliktem, a sice sex a násilí.
Teprve v doslovu Listerová věnuje pár odstavců znásilnění a dnes běžné praxi, že „ne, znamená ne“. Historickou analýzu toho, jak jsme se do tohoto stavu dostali po tisících let, kdy ne mohlo znamenat všechno možné, a často jen nějaké podmíněné ano, nám autorka zůstala dlužná.
Velice opatrně pak v celé knize našlapuje kolem všech témat, která se týkají LGBTQ a rasy. Jako by i ta naše nejsvobodnější doba v mluvení o sexu měla přece jen svá tabu, o nichž je nutné mlčet nebo se vyjadřovat velmi diplomaticky.
Kate Listerová: Podivuhodná historie sexu. Paseka, Praha 2022, 464 stran.
Může se vám hodit na Zboží.cz: