Článek
Narodila se ve Vítkovicích tehdy u Moravské Ostravy v židovské rodině a jako německy píšící autorka vydala tři knížky pro děti. Dopisovala si s Karlem Čapkem. Jádrem knihy jsou postřehy adresované přítelkyni Lilian von Löwenadler, dceři švédského diplomata, která uchovala její dopisy.
Zračí se v nich štěstí ze života v Československu, smutek při smrti T. G. Masaryka i narůstající obavy z proměny německého obyvatelstva po nástupu Hitlera. Mírumilovné soužití se proměnilo ve vztah kočky a myši, kdy se milí sousedé měnili v agresivní útočníky. Výtky posílala i vůči Anglii a Francii, jejíž představitelé v Mnichově 1938 souhlasili nejen s okleštěním státu, ale i s budoucí rasistickou genocidou židovského národa.
Básně schované v tajné skrýši
Ilsin syn Hanuš Weber měl to štěstí, že odjel jako „dítě“ Nicholase Wintona do Švédska, kde se ho ujala právě Lili Löwenadlerová. S jeho mladším bratrem Tomášem a manželem Willim byla pak Ilse transportována do Terezína. Tam napsala soubor působivých básní vyjadřujících sebevědomou naději. Jako ošetřovatelka malých dětí s nimi i Tomášem odjela v roce 1944 do Osvětimi, kde byli všichni zavražděni. Básně předtím uschoval její muž, který je s pomocí bratra, jenž se vrátil jako důstojník Svobodovy armády, vyzvedl z tajné skrýše.
Příběh Ilse Weberové, jejích nejbližších, včetně Hanuše Webera, dnes žijícího ve Švédsku, je nelítostným svědectvím o naději i hrůzách 20. století. Zároveň i o nepoddajnosti lidského ducha, jehož odkaz žije dál.