Článek
Televize vsadila na atraktivní látku a populární herce. Černí baroni vyšli téměř v miliónovém nákladu a dodnes vycházejí další knihy, které na ně volně navazují. Hráli se v divadlech, mimořádný úspěch měl i film Zdeňka Sirového z počátku devadesátých let. "Čo bolo, to bolo, terazky som majorom," pořvával na filmovém plátně s těžko napodobitelným výrazem Pavel Landovský a Miroslava Donutila ještě dlouho potom na ulicích pronásledovaly poznámky: "Kontrolní votázka!?"
Terazkyho hraje Andrej Hryc
Majora Terazkyho si tentokrát zahrál slovenský herec Andrej Hryc, vojína Kefalína Radek Holub. Jako poručík Hamáček se tu objeví Bolek Polívka, další postavy hrají Karel Heřmánek, Oldřich Kaiser, Tomáš Töpfer, Pavel Liška, Bohumil Klepl, Petr Nárožný nebo Vítězslav Jandák. Logicky nevelký počet ženských figur zastanou v seriálu o vojenském praporu například Bára Štěpánová a Jaroslava Obermaierová.
A proč televize přirovnává svůj jedenáctidílný seriál k populárnímu americkému cyklu M.A.S.H.? Třeba proto, že je to komedie o těžké době. "A taky se točil v několika stabilních prostředích, v interiérech i exteriérech. Je to tvar na pomezí sitkomu a seriálu," dodává Jaroslava Pešková, mluvčí brněnského studia, kde seriál vznikl.
I režisér byl skeptický
Černí baroni? To už tady bylo - a mockrát, zareptá možná skeptik. Jenže scenárista Martin Bezouška to tušil, a proto vybral ze Švandrlíkových knih motivy ze sedmi povídek, které Sirový nezfilmoval.
Scénář je napsaný na základě několika knich. Základem jsou populární Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, ale některé náměty pocházejí z knih Říkali mu Terazky, Pět sekyr poručíka Hamáčka, Lásky černého barona, Terazky na Hrad, Černý baron od Botiče a Kam kráčíš, Kefalíne?
"Ani já jsem si nedovedl představit, co víc by se dalo o baronech ještě natočit," vzpomíná režisér Juraj Herz. Jenže pak si prý přečetl povídky a zjistil, že jsou jiné. Vzápětí uznal, že film přece jen už zestárl - a nabídku přijal. "V seriálu se zrcadlí nesmyslnost doby a hloupost důstojnické elity, která nastoupila s komunisty. Řekl jsem si, že mi stojí za to seriál natočit," vysvětluje režisér.
Sám musel do vojenské uniformy také v padesátých letech, a přestože nesloužil u pomocných technických praporů, byl si před začátkem natáčení jistý, že prostředí tehdejší armády zná velmi dobře.
Švandrlík rukoval po Stalinově smrti
Černé barony ale nepotkal jen úspěch a nadšení čtenářů a diváků. Jejich autora stíhaly také kritiky a možná se tak stane znovu.
"Černí baroni mají i oponenty. Patří k nim hlavně někteří pétépáci. Chtěli by si zřejmě přečíst historicky pravdivou knížku, ale humoristické dílo má své zákony a každý jistě uzná, že Osudy dobrého vojáka Švejka nejsou přesným odrazem první světové války," obhajuje Švandrlík své nejčtenější dílo.
K baronům sám narukoval až po Stalinově smrti, v roce 1953, kdy se situace začínala pomalu měnit. K praporům začali přicházet i kriminálníci a zdravotně postižení.
"Podmínky byly různé, protože různí byli i velitelé. Někteří přišli za trest od bojových jednotek, jiní byli naopak v protektorátním vládním vojsku a vzpomínali na sladký život ve fašistické Itálii. O těch by se dala napsat další zajímavá kniha, ale to už asi nestihnu," uzavírá Švandrlík.