Článek
Lupič má v batůžku cennou plastiku Karla Nepraše a utíká z muzea, když se něco zadrhne. Pachatel ručkuje po římse budovy osm metrů nad zemí zleva doprava a naopak, funí, nadává, ale nemůže se dostat dolů. To je základní motiv plastiky.
„Ta socha sice vypadá, že je z bronzu, ale při dvou a půl metrech by vážila dvě stě padesát kilo, takže by tu římsu nejspíš urvala. Nakonec je z patinovaného laminátu. Těžká je nějakých dvacet třicet kilogramů,“ uvedl umělec. I pro něj je to svým způsobem premiéra.
Umělec změnil plány
„Původně jsem to chtěl modelovat normálně v hlíně, ale potom jsem sochu vymodeloval ve 3D prostoru a následně ji velký robot vyfrézoval do trojrozměrného tvaru. Je to vlastně moje první socha, kterou vybrousil celou robot,“ doplnil Černý.
Socha není jen dílem uměleckým, ale jak už je u Davida Černého zvykem i technickým. Lupič totiž po římse ručkuje díky dvěma speciálním motorům Siemens, které pohánějí ruce. „Vzdálenost, kterou socha ujede, je zhruba šedesát metrů v jednom cyklu,“ prozradil generální ředitel společnosti Pemavako Martin Kosnar, jehož úkolem bylo technicky zajistit pohyb uměleckého díla.
Speciální software dodala společnost Sidat a do provozu jej přímo na místě zaváděl Aleš Bitter. „Ještě jsme nikdy nepracovali na uměleckém díle. My především zavádíme řízené technologické procesy do průmyslu. Z technického hlediska v tom ale vlastně není žádný rozdíl,“ řekl Bitter.
„Samotné rozpohybování je otázkou dlouhodobých zkušeností z průmyslové automatizace a řízení technologických procesů. Z našeho pohledu to není nic výjimečného. Jsou tam dva řídící pohony, které pohybují jednou a druhou rukou. Svou funkcí v podstatě simulují ručkování po římse,“ dodal.
Socha mluví hlasem Davida Kollera
Lupič také mluví, a to hlasem zpěváka Davida Kollera. „Myšlenka se zvukovým doprovodem vznikla proto, že socha je umístěna na budově nahoře, takže musí upozornit sama na sebe. Když někdo půjde okolo, tak aby se na ni podíval,“ poznamenal Kosnar s tím, že Lupič naprostým unikátem: „Rozhodně je to dílo, které nemá obdobu. Pohyb je řešený originálním softwarem, speciálně napsaná je i komunikace tohoto softwaru s audio doprovodem. Je to prostě celé originál.“
Nápad na vytvoření speciálního díla pro olomoucké Muzeum umění, jehož součástí je i Muzeum moderního umění, vznikl zhruba před deseti lety, kdy muzeum získalo do svých sbírek Černého plastiky Adam a Eva.
Atrakce pro návštěvníky
„Jsem rád, že se konečně podařilo sochu zrealizovat a také dokončit definitivní podobu rekonstruované fasády. Věřím, že Lupič překročí hranice Muzea umění a stane se lákadlem i zajímavou atrakcí pro návštěvníky města Olomouce,“ uvedl ředitel Muzea umění Michal Soukup.
Výtvarník David Černý zapůjčil do Muzea moderního umění v Olomouci i tři páry ze souboru Zátopkovy nohy, které vytvořil pro olympiádu v Rio de Janieru.
Kromě sochy Lupiče a plastik Adam a Eva se Muzeum umění Olomouc může pochlubit ještě jedním dílem od Davida Černého. „K vidění jsou také Zátopkovy nohy, které David Černý vytvořil pro olympiádu v Rio de Janieru a nyní nám tři páry zapůjčil. Visí ze stropu v chodbě do Café 87 v prvním patře Muzea moderního umění,“ dodal Soukup.
Kontroverzní umělec
Devětačtyřicetiletý David Černý je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. Jeho vůbec prvním dílem, které vzbudilo větší veřejnou pozornost, bylo Quo vadis, Trabant, na nohách, symbolizující hromadný exodus východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. V roce 1990 bylo dílo umístěno na Staroměstské náměstí v Praze.
O rok později Černý společně se svým kamarádem natřel růžovou barvou známý pražský tank, což tehdy vyvolalo skandál. Mezi jeho další známá díla patří mj. například černé laminátové sochy deseti miminek umístěných na Žižkovském vysílači, nebo Viselec zpodobňující Sigmunda Freuda. Evropský skandál vyvolal svým dílem Entropa v době českého předsednictví EU