Článek
Ve své inscenaci spojil Pitínský hned několik inspirací, jak o tom vypovídá obsáhlý podtitul inscenace Divá Bára ale též Píseň o Viktorce, a taky Karla, tedy tři povídky nejvěhlasnější autorky české, jak byly předvedeny na fiktivní generální zkoušce dne 21. 12. 1940 na jevišti Mladé scény v Dělnickém domě ve Valašském Meziříčí v režijním vybavení Karla Kata a za asistence Jindřicha Gratze.
Pitínského inscenace Gazdina roba, Bratři Karamazovi a Liška Bystrouška, nastudované minulých letech v Uherském Hradišti, získaly velkou pozornost publika i odborné kritiky a Bystrouška i řadu prestižních ocenění.
Režisér se svou přízní ke slováckým hercům netají: "Z mladého souboru cítím přirozené dychtění a otevřenost. Hlavně se mají rádi, a to jde vidět na zkouškách i představeních. Je tady talent a prvotní nevinná noblesa herectví, což je moc pěkné a často se s tím člověk nesetkává," říká jedna z nejzajímavějších osobností současné české režie.
K inscenaci Divé Báry využil Pitínský povídky Němcové v dramatizaci Evy Tálské (Píseň o Viktorce) a Matěje T. Růžičky (Karla, Divá Bára). "Tématem inscenace by měla být osobní dramata jedinců, kteří kvůli své jinakosti vyčnívají z davu, a společnosti, jež byla a stále bohužel je vůči takovým lidem značně xenofobní," říká dramaturgyně inscenace Hana Hložková před naprosto vyprodanou sobotní premiérou.