Článek
Text je tak rozsáhlý, že se dá hrát i několik dní. Má dvě dějové linie: milostný příběh mladé kurtizány Siang-tün (Helena Dvořáková) a mladého vzdělance Chou Fang-jü (Miloslav König) – a proti němu historické drama o konci císařské dynastie Ming (1644).
Vykouzili akční tříhodinovku
V Evropě se Vějíř hrál v Německu, ale jenom jako love story, takže čínského v něm zůstalo pramálo. Příběh nešťastných milenců i jejich nesmrtelný konec kdesi v horských klášterech není totiž možné dobově neukotvit.
Česká verze je holdem překladatelce Daně Kalvodové, která se uvedení nedožila, ale kdysi Pitínského k přemýšlení o čínském divadle vyprovokovala. Její kompletní převod adaptoval do časově snesitelné verze Hubert Krejčí.
Pitínský s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem z ní vykouzlili přemýšlivě akční, stylově jedinečnou, herecky invenčně zcizovanou tříhodinovku, na které se mohou nudit jenom náhodní návštěvníci zabloudivší do divadla od konzumace reality show.
Dřina sdírající hercům kůži předznamenává velký úspěch. Nejenom pohyb na scéně (Igor Dostálek, H. Krejčí), ale i stylizace čínštiny, její melodičnosti (Jiří Adámek) podmínily jímavost a jemnou sebeironii celku.
Inscenaci dotvořily kostýmy Michaely Hořejší, dynasticky oprýskaná scéna Jána Zavarského a na orientální pentatonice postavená hudba a zpěvy Richarda Dvořáka.
Do Dlouhé na poezii
V krátké glose není možné postihnout herecké výkony, nad jejichž kolektivní kvalitu vyzvedávám jen všestrannou suverenitu Kláry Oltové (kurtizána Li Čenli), a totéž v komornějším provedení Pavla Tesaře (učitel zpěvu Mistr Su).
Nepřehlédnutelní jsou Michaela Doležalová, Martin Matejka, Miroslav Táborský, Tomáš Turek... Pitínského odskok do Číny je činem odvážným, hledačským. Na aktéry klade mimořádné nároky. Divák bude Vějíř vnímat jako jímavě úsměvnou scénickou poezii. Bát se jí nemusí ani čínští, v Čechách četní vyznavači mistra Konfucia.