Článek
Měli jste předem vizi, jak má deska znít?
Chtěl jsem, aby to bylo tentokrát hodně přirozené. Ne takové to „mám v kapele jedny z nejlepších muzikantů v republice, tak se všichni budou předvádět“. Žádné exhibice a dlouhá sóla, ale podřídit se písničce. Udělat desku, nechci říct jako Vladimír Mišík, ale vlastně trochu jo. Jeho loňské album Jednou tě potkám je v tomhle směru dokonalé.
Vaše písničky mi vždy připomínají také ducha Michala Prokopa...
To říká skoro každý. Trochu se tím sunu do důchodcovské škatulky, i tím, že s několika legendami sám hraju, třeba s Vláďou Mertou nebo Lubošem Pospíšilem. Ale holt jsem na muzice téhle generaci vyrostl, jak na světových kapelách 60. a 70. let, tak na české rockově-písničkářské tradici, na Mišíkovi, na Buty... Už jsem ovšem četl názor, že na nové desce se nám přeci jen podařilo se z těch zajetých kolejí částečně vymanit.
Píšete i texty, co chtějí sdělit?
Chci, aby jim lidi rozuměli a aby je potěšily. Netřeba hledat třetí a čtvrté významy. S nadsázkou říkám, že píšu buď o ženských, nebo o počasí. Hodně mě každoročně inspirují zvraty z jednoho ročního období do druhého, první podzimní plískanice, první sníh, jaro ve vzduchu... Dřív to byla jedna nešťastně zamilovaná píseň za druhou, teď už by to od spokojeného, ženatého člověka s dvěma dětmi neznělo autenticky. Ale vlastně písnička Vrať se mi, tu jsem napsal před dvaceti lety - takže jedna taková na nové desce přeci jen je.
Projevilo se v textech i otcovství?
Konkrétně ne, ale ten pocit tam občas je, třeba když zpívám ”stýská se mi po minulým století, jak jsme žili věty místo souvětí„. Už mi není pětadvacet a nepařím na Žižkově, nad ránem jdu spát málokdy, spíš občas usnu s dětmi. Je to prostě výpověď člověka, kterému je 39 let. Třeba úvodní písnička Andělé je o tom, že je mi na světě hezky.
Co s vaším muzicírováním udělal koronavirus?
Desku jsme měli vydat na jaře, museli jsme ji odsunout, vypadalo to, že celá související šňůra bude ztracená. Léto se nakonec kupodivu povedlo, pořadatelé sahali po menších kapelách, takže jsme festivalovou sezónu odehráli na naše poměry nadstandardně. Co přinese podzim, nikdo neví. Měli jsme dost koncertovat, stále ještě nejsou zrušené křty 22. října v pražské Malostranské Besedě nebo 4. listopadu v ostravském Parníku. Ale jestli budou, to ví jenom šedá hemisféra plukovníka Prymuly.
Může se vám hodit na Zboží.cz: