Písničkář Xindl X: Prásknul jsem toho na sebe tentokrát víc

Takříkajíc na dálku. Byl jsem u písniček v počáteční fázi, tedy když jsem je napsal, a když jsem pak ve studiích u Dalibora Cidlinského a Tomáše Kozelky nahrával zpěvy a pomocné kytary. K produkci jsem je posílal Daliborovi a Honzovi Steinsdörferovi.

Mluvili jsme o tom, jak by mohly znít. Posílal jsem jim různé referenční nahrávky hudby, která mě teď baví a kterou by ta která skladba mohla být načichnutá. Oni mi pak poslali svou verzi, o které jsme se bavili případně dál.

V první vlně pandemie jsme chtěli být s rodinou na Tenerife. V momentě, kdy se tam ale objevilo nějakých pět případů covidu-19, což je z dnešního pohledu počet směšně nízký, jsme se lekli a vrátili se do Čech. Odjeli jsme na víkend na návštěvu rodičů, a nakonec u nich zůstali tři nebo čtyři měsíce.

Během té doby jsem napsal všechny písně na desku. Kvůli covidu jsme se ale nemohli potkávat s producenty, takže jsem třeba jel do studia k Daliborovi Cidlinskému, proběhl jsem jím tak, abychom se nepotkali, zavřel jsem se v nahrávací místnosti, on přišel, natočili jsme zpěvy i kytary, a já potom zase vyběhl a odjel za rodinou.

Ve druhé části, kdy jsme už chtěli dělat finální práce, jsem odjel na čtrnáct dnů na Tenerife s tím, že se vrátím a budeme pracovat. Jenže jsme tam nakonec zůstali osm měsíců, takže jsme zase dělali na dálku.

Musím to zaklepat, ale dobrá. Jsme v prvním stupni, to znamená minimum opatření. Přestože mi přijde, že je na ostrově více turistů než v minulých letech, virus se nijak zvlášť nešíří.

Myslím, že kdybychom nečetli zprávy a nekoukali na Facebook, ani o ní nevíme. Z Tenerife není vidět a nikdo nemá obavy, že by se tam mohlo stát něco podobného. Na různých místech se ale na La Palmu vybírají peníze. A pořádají se tam zájezdy, lidé se jezdí dívat na bouřící sopku. Přijde mi to bizarní, ale prosím.

Vždycky si myslím, že ano. Jakmile ale začnu s někým hovořit, dojde mi, že to tak není. V momentě, kdy Španělé začnou mluvit rychlostí, na kterou jsou zvyklí, tak se prostě musím snažit, abych jim rozuměl.

Hrál jsem tam jen před lety na jedné akci pro Čechy a Slováky, kteří tam žijí. Jinak ne.

Ano, má. Skládání na desku pro mě vlastně byla forma terapie. V době, kdy jsem to dělal, totiž byla hudba jediná věc z normálního světa. V televizi nás pořád strašili, lidé se báli, nikdo nevěděl, co bude dál, a já občas nabýval dojmu, že jsme těsně před koncem světa. Že jsem si držel pracovní morálku, psal písně a odehrál spoustu online koncertů, mi pomohlo odpoutat se od těch špatných věcí.

Pár lidí už mi řeklo, že deska Terapie je o mně víc než ty předchozí. Víc jsem toho na sebe prásknul. V písních totiž obvykle glosuju věci kolem, než že bych se pouštěl do sebezpytných témat.

Na albu je písnička Lovec perel, která je o mém vztahu se ženou, o tom, že vnímám, že je pro ni občas těžké žít s někým, kdo se často uzavírá do svého vnitřního světa. Demonika je o mém milostném vztahu s alkoholem, který jsem v poslední době řešil. Sing Sing je zase o mých vnitřních straších. Myslím si, že jsem se o sobě více rozezpíval proto, že jsem ty písničky psal ve složité době.

Je to už pokus číslo tři, ale první vážný. První dvě byly spíš legrácky.

Poslední dobou jsem občas moc pil, víc, než je zdrávo. Můj vztah s alkoholem je toxický, někdy skončí, pak se zase vrátí. V momentě, kdy už mám dojem, že jsem po půlroce abstinování bitvu vyhrál, dovolím si jednu skleničku, a nakonec z toho jsou dvě lahve denně.

To už v pořádku není, přitom to začalo jen tou jednou skleničkou. Dospěl jsem k závěru, že pro mě je řešením nepít vůbec. Teď mám období, kdy nepiju. Doufám, že to vydržím.

Nehledám v pití inspiraci, spíše uvolnění. Drtivou většinu svých písniček jsem ale napsal střízlivý.

Ano. Neznamená to, že vždycky zpívám o sobě, ale vybírám si témata, která se mě nějakým způsobem dotýkají, dělají mi radost nebo mě štvou.

Chci, aby se mi každá má deska líbila. V tom hraje roli i muzika, kterou v době skládání nových písní poslouchám. Všímám si také, že mnoho písničkářů dnes vydává alba, na nichž syntetické prvky jsou.

Terapie však rozhodně není celá elektronická. Je na ní třeba spousta vlivů z country. Baví mě zvukově bohatší produkce. Baví mě otisknout do alba dobu, ve které vznikalo.

Měla by to být pastva nejenom pro uši, ale i oči, a tak bude ke všem písničkám připravena projekce. Přišlo mi také zajímavé skladby speciálně pro ten koncert přearanžovat. A pohráli jsme si i s tím, aby měl večer gradaci.

Doprovodí nás šedesátičlenný pěvecký sbor a jako hosty jsme pozvali Pokáče, Terezu Maškovou, Mirku Miškechovou a Pavla Čadka, který se současně ujme role předskokana mého vystoupení. Začne hrát už v 19.30 hodin. My půl hodiny poté.

Ne všechny, ale zazní zhruba polovina z nich. Budou to vydané singly a dvě tři další. Původně jsme je hrát vůbec neměli, protože koncert měl proběhnout předtím, než deska vyšla. Byl ale kvůli pandemii přeložen, album jsme vydali, a tak jsme je do programu zařadili.

Může se vám hodit na Zboží.cz: