Článek
Žijete v Praze, ale jste rodák z Litoměřic. Jaký máte vztah k severu?
Cítím tam takové domácí zázemí. Když mám koncert na severu Čech, třeba i v Chomutově nebo v Děčíně, tak z toho bývají jiné kapely rozhozené, ale já ne. Mně drsný sever přijde fajn.
V mládí jste psal i básně. Jaké byly?
Většinou zamilované, ale vtipné. Pochopitelně na balení holek. Byly hrozně dlouhé, třeba na formát A4, obsahovaly i spoustu lechtivých věcí, možná je dobře, že si to nepamatuju. Některé holky to měly schované, takže třeba někde existuje archiv, kdoví.
Takže písničky píšete na hotový text?
Dřív jsem dělal nejdřív texty a pak hledal hudbu. Teď mě napadne spíš hudební linka a pak přemýšlím, co udělám za text.
Vy máte přímo v popisu práce být vtipný. Jste zábavný i doma?
Ne, jsem klasický smutný klaun. Bývám zamyšlený, často mlčím a přemýšlím si nad svými věcmi. Ale dokážu udělat fórek, ženu umím rozesmát. Rozhodně to však není běžná denní praxe.
Vojtaano na multižánrovém festivalu Mezi ploty v pražských Bohnicích.
Smích určitě vyvolává písnička Když nemluvíš, kde ženě zpíváte, že je krásná, když nemluví. Už vás napadli aktivisté, že urážíte ženy?
Ne, já na to čekám. Jsem připravený a mám zbraně. Písničku jsem napsal pro svou manželku, která je neskutečně ukecaná. Zpívá se tam „štěstí je, když nemluvíš“. Chápu, že by se to dalo napadnout, ale tam není vyřčené, že je krásná jedině v ten moment, je to jen jeden z těch momentů. Takže naopak oceňuju, že dokáže být krásná.
V jednom textu slibujete, že budete zcela jiný fotr. Splnilo se to?
Trochu se to splnilo. Jsem otec adoptivního synka. Jinak to tam nabíhá, mám nějaké věci zažité, musím se hrozně bránit, abych nebyl klasický fotr.
Snažíme se to dělat jinak i kvůli tomu, že kluk je adoptovaný, nějaké šrámy už od začátku má, takže se snažíme nic nepřidávat. Snažím se být jiný než táta, ale kdoví. Nikdo neví, co je správně.
Chceme vychovávat bez zbytečných zákazů, řvaní, fyzických trestů. Mě rodiče nebili často, sem tam jsem dostal facku, ale to my jsme z výchovy vyloučili.
Můj oblíbený je refrén PKZ, kde zpíváte „Ty se ptáš, co já“ a pak přijde velmi ostrá odpověď. Je to narážka na Helenu Vondráčkovou?
Trošku jo. Přemýšleli jsme, jestli se do toho pouštět, aby nás nestihla nějaká žaloba. Ale je to vlastně vzdání holdu, takže je to v pořádku. Asi bychom ji ukecali.
Vojtěch Záveský
Jaký máte vztah k českému střednímu proudu pop music?
Stejný jako ke světovému. Je to hudba, kterou si nepustím. Trochu mi vadí plytkost textů. Nicméně pop je úspěšný byznys a je umění udělat ten pop dobře.
Obdivuju, když to někdo dělá dobře a je fakt světová star jako Ed Sheeran. Umí udělat popík a zároveň je to dobrá muzika. Není to můj žánr a nesnažím se do něj dostat.
Z vaší tvorby cítím, že vás baví dělat si z toho srandu …
Určitě. My nemainstreamoví umělci si děláme srandu z těch slavných, ale děláme si z nich srandu, protože jsou slavní. Napůl si z toho dělám srandu a napůl to obdivuju.
Občas přepínám takové ty ultrasmutné kluky. Když je písnička trpičská, tak to nemůžu skousnout. Jinak leckdy taneční písničku nepřepnu. Disko se mi občas dostane pod kůži. Ale když je to plytké, tak se u toho trochu protáčím. Dělám upřímné, ostré texty. Vadí mi neupřímnost a klišé.
Teď finišujete s deskou. Jaká bude?
Docela minimalistická. Bude to hodně o kytaře, podobně jako moje koncerty. Lidé, kteří už slyšeli úryvky, říkají, že je to o něco dospělejší. Bude tam méně třeskuté srandy. Už ji v sobě tolik nemám, je mi čtyřicet, jsem otec dítěte, takže řeším i věci, které nejsou směšné. Najde se tam i trochu životního moudra.
Bojím se, abych nebyl moudrý moc, ale snažil jsem se zachytit pocity člověka, který už má něco za sebou.
Může se vám hodit na Zboží.cz: 2020 - Vojtaano [CD], The Beast of Vojtaano - Vojtaano [CD], Vyšehrad: Fylm - Vojtaano [CD]